Kreperat

... a dojel jsem těch 700 km v pohodě. Sluníčko při západu nad Karlovým mostem jako svatozář. Zítra Prahu obejdu co se tu změnilo, takže se můžete těšit na nové fotky. A doufám, že mne tu čeká jen dobro. Když jsem přijel do Německa, někdo se mi vloupal do bytu a při vichřici na moje auto spadl strom. Takže tady to snad bude v pohodě a bez problémů. .

Kdykoli tady otevřu nabídkový časopis nějakého potravinářského obchodu, na první dvojstraně je pokaždé maso. A ovoce a zelenina je až někde dál. Zlo má i v potravinách přednost před dobrem. Jakoby té krve na světě nebylo i tak dost. Jen se všude vraždí. Vy masožrouti si můžete tedy aspoń porovnat ceny. .

... zatímco všední den se táhne. Ráno jsem si udělal kafe a šel se vedle do lesa podívat, jestli mi za ten týden povyrosli hříbci. A povyrostly, takže je budu mít dnes k obědu. Pak jsem vyklidil auto a koukám, že je už poledne. Ohřál jsem si čočku od včera, potrápil se s počítačem a pořádně poklidil byt, když jedu na měsíc do Prahy. Nakonec jsem se pustil do těch hub, většinu jsem očistil a pokrájel k sušení... a co nevidím, čtvrt na devět. Měl jsem se raději věnovat své přítelkyni a tu neděli bych aspoň prožil smyslplněji. Natrhal jsem si tedy pak za domem misku ostružin a aspoň tak jsem si osladil večer. Je to hrůza jak ten čas někdy utíká a navíác každým dnem stárneme. :D Ukáži vám aspoň, kdo ho nezná, jak vypadá modrák. Když se uřízne prostě zmodrá. .

... (což asi mnoho z vás nemůže o své práci říct) a hlavně včera jsem si to náramně užíval, protože to byl můj poslední prodejní den a odjíždím na měsíc do Prahy. Kdybych nebyl uvězneněn ve vlastní kůži, nejraději bych se rozdělil - polovina tady a polovina v Praze. A taky bych, jak se znám, všechno stihl. Prodávám denně od osmi do osmi a nejsem ani v nejmenším unavený, protože se setkávám s mnoho známými i neznámými lidmi, s kterými rád o čemkoliv pohovořím... a uteče mi to jako voda. Je to opravdu přímo radost, zejména za krásného počasí... lidé jsou na mne milí a ještě mi nosí peníze, jako tahle početná anglická rodina dole, která tu v Dortmundu byla na návštěvě. Každý si něco koupil a byli tak přívětiví a vším nadšení, že jsem si je musel vyfotit. Ta od vás vpravo je jeho nejstarší dcera a vedle ní teta. Pochopitelně ta dcera mi nejvíc padla do oka. Nakupovala u mne už v pátek a měla copánky dva... snad víte jak jsem na copánky u holek přímo slabej. Která mi s nimi příjde do cesty,...

Pochází z Polska, známe se uz skoro dva roky, ji uz jsem tu i nekolikrát ukazoval, ale stále se poradne nenaucila nemecky... Ale jedno slovo umí docela dobre a ráda ho pouzívá, to slysím od ní porád - "nochmal - jeste jednou". Nemuze se niceho nasytit. Tak to jen na úvod. . Co se týce mne, ve své kuzi se cítím docela dobre, i kdyz by mohla být o pár let mladsí, ale s tím uz nic neudelám. Ale aspon zase rád vlezu hezkým zenám pod kuzi. A kdo by z chlapu nechtel. .

... protože je plnej a nejsem schopen, ať dělám cokoliv, ho vyčistit. Jsem prostě technickej antitalent. Musím s tím počkat až přijedu do Prahy, protože počítač je český. Stále se mi tady ukazuje, že na počítači mi dochází volné místo i když v něm nemám skoro nic, ani jedinou fotku. Je to prostě k nasrání. Chtěl jsem vám sice ukázat fotku jak jsem se svojí německou přítelkyní a tak se musíte spokojit jen se starou z galerie. Můžete si nás aspoň představit... taky se takhle k sobě máme. .

Je jen laciným foťákem v roce 2008, ale škoda aby upadla v zapomění. .