Kreperat

Stačí si sednout na tramvaj, jet na konečnou a jste rázem v divoké přírodě. Za fotky mne ovšem tentokrát nepochválíte, protože zázraky neumím... Modré nebe jako den před tím nebylo, navíc chladno, foukal vítr, ale nám to přesto nevadilo, ba naopak. Krásně jsem si to tam užívali, protože Divoká Šárka patřila jen nám. . Takhle jsme se škrábali do kopce. . Tahle fotka je rozostřená, ale dal jsem ji sem. . . . . . Divokou Šárku jste u mně viděli už několikrát, třeba s Aničkou nebo s Viktorkou... je tam krásně za každého počasí. .

Včerejší krásný den jsme si s M. taky nechtěli nechat ujít a pro změnu jsme si zašli i na Střelák odkud je krásný pohled na Vltavu a na Karlův most. Dnes pro změnu zajedeme na Divokou Šárku, kde je krásná romantická příroda a člověk ani neví že je v Praze. Fotografoval jsem víc, ale tahle fotka si žádá o to, aby byla dnes na blogu jediná. Přeji vám krásný den. .

Moje M. včera zdrhla už před polednem z práce a tak jsme se dali společně do vaření. Nakonec to dopadlo tak, že mi to vzala z ruky a dovařila to sama. Ale ani jsem nic nenamítal. Pravdou však je, že ty brambory jsem uvařil já, tu nádenickou práci, a taky je ostrouhal. Toho těsta bylo nakonec tolik, že byly nejen ty taštičky, ale i bramborové placky, které přímo miluji. . . Místo přípravy jídla vám raději ukáži Karlův most. Kolem čtvrté nám to nedalo a vyšli jsem si i na procházku k Vltavě. .

M. mi dala na včerejší den volno, podepsala mi propustku, ale říkejte si tomu jak chcete. Zkrátka a dobře, M. mne půjčila Věře, abych ji trochu zasvětil do fotografování. Dostala nový foťák, stejný jako mám já, a pořádně neznala jeho všechny funkce. S Věrou jsme se už několikrát viděli a dobře si rozumíme, takže k naší procházce po Praze jsme si už jen mohli přát krásný den a ten se nám nad naše všechny představy vyplnil. Sluníčko a modrá obloha, to už pak člověk ani nemůže nic pokazit. . Viděli jsem toho za ten den hodně a i pilně fotografovali, ale dnes vám jen ukáži Nový Svět, kde bylo jak v pohádce. . . . . . . Takové počasí by mohlo být každý den. A není Nový svět krásnější než ten z plastu? :D .

M vstala z mrtvých (byla nemocná) a tak jsme si včera odpoledne opět dopřáli procházku a bylo to tentokrát podél Vltavy. Tak docela za Prahou to nebylo, ale v Troji, kde prakticky už Praha končí. Ono je to s tou Prahou opravdu složité... rok od roku se rozšiřuje a pohlcuje okolní vesnice a ty naplaveniny (rozumějte nepražáky) jsou najedou Pražáci. Přestože se sluníčko už chýlilo k západu, krásně modrá obloha.... a takové procházky jsou pak k nezaplacení. . . . . . I přes ten mrazivý větřík nám ta procházka udělala dobře. Jaro už je za okny. .

Je to sice jen poprašek, ale i za ten jsou Pražáci vděčni. Pohled z mého okna. Děti vytáhly boby. . Mamina mu za prdelku pomáhá do kopečka. Bezdomovci na náplavce čekali na horký čaj... ... a my se vypravili do Vojanvých sadů podívat se jestli i pávi nehladoví. A hned bylo hned i co fotit. .

Já taky ne a nikdy jsem ho ani nechtěl, ale tohle mi včera řekla při procházce Kampou Blanka, která je tak svým manželstvím otrávená, že prý už raději zůstane sama. Dokonce to není ojedinělý případ, například i Jitka je na tom podobně. Proč to tak asi je? Příčin může být hodně, ale nejspíš si ty ženy trochu volnosti vybojovaly a už je neláká se těm mužům (zmrdům, jak napsala Jitka) přiizpůsobovat, nechat se od nich komandovat, jedním slovem mají jich dost. Ale procházku si se mnou naopak Blanka užívala ráda.... Procházka jako obvykle. Náplavka, Vojanovy sady, Karlův most, Kampa... . . . . . . . Jelikož je Blanka vdaná, mohu vám ji ukázat jen takto. .