Kreperat

Z Věry se stala zapálená fotografka a tak mne včera vytáhla na Vyšehrad. Počasí už nebylo tak "jarní" jako v neděli, ale na sluníčku to taky krásně hřálo. Nejvíc Věru tentokrát zajímal hřbitov a tak jsme skutečně obešli skoro všechny hroby a ukázala mi i takové, které jsem dříve přehlédl, například hrob s herečkou Rybářovou, která si těsně před dvacátými narozeninami vzala život. Samozřejmě jsme se i kochali krásnými pohledy na Prahu, to si nikdo nenechá ujít. To je ten její hrob. Tady je pochováno jednoroční dítě. Na hrobech to i kvetlo... ... a tahle je podle Věry šlechtěná. Od Zoubka. . Mácha s Dvořákem by neměli chybět. . Některé hroby jsou umělecká díla a jste tam jako v galerii. Ale dost hrobů a užívat si sluníčka... ... jako tihle, které jsem vám přiblížil. . . . Jedny z nejhezčích pohledů na Hradčany. .

To jsem ještě nevěděl, že se jmenuje Martina. Nastupovala na Novodvorské do stejného autobusu, já předními dveřimi, ona prostředními, sedla si po směru jízdy, já proti směru a po chvíli, když se autobus rozjel, nemohli jsme zabránit očnímu kontaktu po kterém si začala uhlazovat vlasy. Potom už jen stačilo abych ji na konečné nabídl doprovod k procházce, na kterou se sama vypravila. Však znáte moje životní poslání, být utěšitel opuštěných žen, protože se nemohu dívat jak jim je bez muže. Navrhla Dívčí hrady a tak jsme hned sedli na metro a zajeli do Radlické. Nejdřív jsme se vypravili na Děvín a potom na vyhlídky na Ctirad, kde bylo při takovém krásném počasí lidí jako na Václaváku. . Martina je sama pět let po rozvodu. . . . . . Tady máte nás dva. . . . A co dál? Pak jsme tím samým autobusem jeli domů na Nodvorskou. .

V takovém "jarním" dnu, jako byl včera, byl by opravdu hřích strávit ho jinak než s Eliškou. . . Eliška je Brňačka a přijela do Prahy. Včera bylo krásně a všechno v rozpuku ... ... a některý holky se tím jarem nechaly natolik pobláznit že běhaly bosy. .

Stačí si sednout na tramvaj, jet na konečnou a jste rázem v divoké přírodě. Za fotky mne ovšem tentokrát nepochválíte, protože zázraky neumím... Modré nebe jako den před tím nebylo, navíc chladno, foukal vítr, ale nám to přesto nevadilo, ba naopak. Krásně jsem si to tam užívali, protože Divoká Šárka patřila jen nám. . Takhle jsme se škrábali do kopce. . Tahle fotka je rozostřená, ale dal jsem ji sem. . . . . . Divokou Šárku jste u mně viděli už několikrát, třeba s Aničkou nebo s Viktorkou... je tam krásně za každého počasí. .

Včerejší krásný den jsme si s M. taky nechtěli nechat ujít a pro změnu jsme si zašli i na Střelák odkud je krásný pohled na Vltavu a na Karlův most. Dnes pro změnu zajedeme na Divokou Šárku, kde je krásná romantická příroda a člověk ani neví že je v Praze. Fotografoval jsem víc, ale tahle fotka si žádá o to, aby byla dnes na blogu jediná. Přeji vám krásný den. .

Moje M. včera zdrhla už před polednem z práce a tak jsme se dali společně do vaření. Nakonec to dopadlo tak, že mi to vzala z ruky a dovařila to sama. Ale ani jsem nic nenamítal. Pravdou však je, že ty brambory jsem uvařil já, tu nádenickou práci, a taky je ostrouhal. Toho těsta bylo nakonec tolik, že byly nejen ty taštičky, ale i bramborové placky, které přímo miluji. . . Místo přípravy jídla vám raději ukáži Karlův most. Kolem čtvrté nám to nedalo a vyšli jsem si i na procházku k Vltavě. .

M. mi dala na včerejší den volno, podepsala mi propustku, ale říkejte si tomu jak chcete. Zkrátka a dobře, M. mne půjčila Věře, abych ji trochu zasvětil do fotografování. Dostala nový foťák, stejný jako mám já, a pořádně neznala jeho všechny funkce. S Věrou jsme se už několikrát viděli a dobře si rozumíme, takže k naší procházce po Praze jsme si už jen mohli přát krásný den a ten se nám nad naše všechny představy vyplnil. Sluníčko a modrá obloha, to už pak člověk ani nemůže nic pokazit. . Viděli jsem toho za ten den hodně a i pilně fotografovali, ale dnes vám jen ukáži Nový Svět, kde bylo jak v pohádce. . . . . . . Takové počasí by mohlo být každý den. A není Nový svět krásnější než ten z plastu? :D .