Kreperat

Včera jsem se nakonec rozhodl, že s tou mojí pochroumanou páteří nakonec za lékařem zajdu, ale asi jsem to dělat neměl. Můj lékař ortopéd měl dovolenou a tak mne poslali až na konec města k jinému a k mé smůle muslimu. Rengenový snímek mi sice udělal, ale nechtěl mi ho dát do ruky. Chtěl jsem se totiž poradit s jiným lékařem, protože s tímhle nebyla rozumná řeč a nedokázal mi všechno dobře vysvětlit. Vyplnil mi aspoň žádanku na radiologii, kde bych měl jít do "roury", ale tam mi zase dali termín až na 20.května. Tam chtěli ovšem ty fotky a musel jsem zase až na konec města za tím solafistem a ten mi je nakonec po dlouhých dohadech dal. Musel jsem mu to ale podepsat, že je to prý jen jeho majetek. Chlap na baterky a já vlastně nakonec taky, protože jsem s tou mojí páteří celý den prochodil a nakonec došel domů jako ten, kterému už ty baterky došly. .

Včera byl opět krásný den a tak jsem se pro změnu vydal k nebi. Halda Rheinelbe se skutečně jmenuje Himmelstreppe, časté vyletní misto pro turisty i milence. Záda mi už trochu povolily (v noci jsem se na ně koncentroval a skutečně to pomohlo) a tak mi ještě zbývalo je víc rozchodit. . . . . Asi jste si také všimli jak se nebe každou minutu měnilo. . A nahoře byli skutečně milenci a ani se nenechali mnou rušit. . . . Ale nebyli tam jediní. .

Jak už jsem tu tuším psal, u dcery jsem si hnul se zády a přiskřípl si nerv a i včera mne to stále drželo, tak jsem si řekl, že místo abych to rozchodil, jak mi vždycky radila kamarádka, mohl bych to rozjezdit na kole. Mám tu ostatně cyklistickou stezku hned před domem. Nemohu tvrdit, že by mi to pomohlo, ale aspoň jsem netvrdl doma a podíval se ven. . . . . V centru uměvavá komediantka... ... a muzikant. Už kvete šeřík, ale dnes skoro celý den pršelo. .

... a jen mi bylo docela líto, že nebyla M. se mnou a nemohl jsem ji pod tímhle stromem políbit. Mám to tu do přírody pár kroků a dnes byl opravdu krásný den. . . . . . Aby mi nezvadla, aspoň jsem jí poslal polibek internetem. Co vy? .

Až na to, že jsdem si hnul se zády, skřípl se mi tam nerv, nebo nevím jak to mám říct, hezky jsem si ten den u dcery užil. Dopolendne dobrovolně pracovala ve školní knihovně a tak jsem si nejdřív zajel do centra Krefeldu s udělal pár fotek.Ty vám ukáži příště až je trochu upravím. Abych nadpis uvedl na pravou míru, moje dcera není nemožná, ba naopak, ale moje ex, která mi tady i po třech letech od rozvodu stále chodí na blog, přestože jí poradila ať se na to konečně vykašle. Zbytečně se tady tím, co tu občas čte, rozrušuje. Taky nevím co tam v té sektě celé dny dělá a je mi to docela jedno. Mimochodem od svých známých jsem se tady v Bochumi doslechl, že nás syn už v té sektě není, je někde v Dortmundu, ale zatím jsem ho neviděl, ani se ke mně nepřihlásil. A dcera mi to i povrdila. Jsem rád, že se aspoň on se od té sekty aspoň částečně osvobodil, pracuje a žije normálním životem... i když pod vlivem té "svaté" matky asi stále bude. Fotky dcery a jejích dětí vám neukáži, protož...

Nemám jen kamarádky, jak si možná myslíte, ale i kamarády a jeden z nich je můj dobrej kamarád a přítel Stefan. Je Švéd, muzikant, ale žije víc v v Bochumu, protože tam má přítelkyni.... a tak jsem se byl za ním, když teď neprodávám, podívat, navštívit ho. Bydlí nedaleko městského parku v tomto krásném domě v podkroví. Jsou tam ještě staré dřevěné schody, které taky vidíte na další fotce. V bytě mají tak trochu umělecký bordel, ale o to víc je tam příjemně. Vypili jsem kafe, pak mi přehrál na počítači svoji novo skladbu a šli jsem se projít parkem. Ta "moje" magnolie je už z větší části bohužel odkvetlá. . . . . . . . . . Dnes jedu konečně za dcerou a tak mi můžete popřát hezké počasí. .

Tedy nemožné a nejsou to jen muslimky. Když prodávám, mám čas pozorovat lidi na ulici a proto mi taky neujde jak se muslimky chovají na ulici pokud jdou se svými manžely. Buď jdou až za nužem, nebo aspoň o půl kroku zpátky (většinou za ruce s dětmi) a on vpředu kráčí jako král. A pak už je opravdu vzácnost aby muž držel svoji ženu za ruku. To by pak před ostaními muži asi ztratil tvář. . Ale jak jsem už předeslal, nejsou to jen muslimky, které mají malé sebevědomí a jsou ochotny se nechat od svých mužů komandovat a nedovedou se jim vzepřít. Často si říkám, že to asi mají v genech, nechat se mužům podvolovat a snažit se jim ve všem zavděčit. Často od nich například slýchám "Muž mne nikjam nevezme...", ale jsou nějaká věc, aby je manžel někam vzal? Jsou přece svobodné bytosti a mohou přece jít kam se jim zachce a ani se nemusí dovolovat jako malé děti "mohu tam? pustíš mne?" Jsou prostě sami proti sobě a většinou dostanou rozum až po ltrech když je ten muž zradí. Samo...