Kreperat

Způsob oblékání žen někdy mate, Yveta je vážená univerzitní profesorka. Studenti ji mají jistě rádi. Byli jsme spolu ve středu na procházce a docela jsem se s ní dobře bavil. Abych předešel domněnkám, má ráda výtvarné umění jako já. S mojí M. jsem byl včera na procházce, byli jsme na Kampě, kde práve probíhá United Islands of Prague a bylo to fajn. I dnes tam můžete jít. Nejen tam, ale i na Střeláku i všude jinde. .

... a není skoro dne, kdy bychom si spolu nevyšli. Někdy se projdu s jinou ženou, ale M. to řeknu, protože od rozvodu jsem se zavázal, že lhát nebudu. A jak jsem tu už psal, taky mi i to bez lhaní u ní vychází. Ví, že je jediná, kterou mám opravdu rád. V neděli za mnou přijede z Brna Bohunka (kdo mne tu na blogu už pár let sleduje a není to jen moje ex, ví o koho jde) a M. jsem to taky řekl a ta mi to i přeje. Dělá si ze mne sice legraci ve smyslu "stará láska nerezaví." Kdo přeje, je mu i přáno... a to je naše krédo. Život je i tak často krušný, proč si tedy odpírat malé radosti. Tak to jen k tomu TT na okraj. To byla nejdřív Valdštejnská zahrada, chvílemi svítilo sluníčko. M.měla k obědu něco mexického a tak si potřebovala spravit chuť zmzlinou. Já si ji dal ovšem taky. Mám raději vanilkou, ale měli jen čokoládovou. Pak jsme si chvíli sedli do Vojankových sadů, M. s oplatkou podělila s pávem a na Kampě, kde byl trh, dali jsme si pak napůl bramborák se zelím. M. taky všechno...

Meruňkové knedlíky miluji a meruňky vůbec a tak se M. ohodlala, že mi je udělá... z tvarohového těsta. Koukal jsem jí při vaření přes rameno. . . S meruňkami mám spojenou vzpomínku i na moji ženu v době kdy mne milovala a já ji. Věděla jak meruňky miluji a tak první přišly do obchodu, mi přinesla. Aspoň jednen plus, který jí musím doznat. .

V Praze je tolik zahrad a parků, že je ani M. ještě všechny neviděla. Naplnoval jsem tedy na včerejší den Rajskou zahradu, hned za ní jsme prošli Riegrovými sady a jako tečka byla Františkánská zahrada vedle Václaváku, kde jsme si sedli na lavičku. Kdo z venkovanů říká špinavá Praha, nezná ji. Jsou tu dokonce i lesy. Praha je právě v těchto měsících krásná a kdo chce zeleň, vždycky si ji najde. . . . . . . . . . . Každý den je krásný, když je člověk ve dvou a může vzít toho druhého za ruku. Nakonec jsme zašli do Voršilského kostela. .

... jsme se museli vidět, protože jak napsala, často tam sedávala a já tam chodím taky skoro denně. Je možné že jsme se minuli, ale prostě jsme se nepoznali. Třeba ji mám někde i na fotce. Takto se člověk každodenně s někým potkává a ani netuší, že by potřeboval pomoc. Že se jedná o K., která skočila v metru pod vlak, jsem vůbec netušil. Na tu mne upozornila moje kamarádka Věra. S Katkou jsem na blogu taky prohodil pár slov, ale poslední dobou jsme se nějak vzájemně ztratili a tedy jsem ani na její blog tak často nezavítal. Kdybych to věděl, tak bych ji třeba na té náplavce oslovil, vždyť mne znáte, a třeba bych ji vyslechl a její odhodlání ukončit život se pokusil vyvrátit. To je ovšem jen to kdyby. I moje M. má doma trápení a snažím se jí pomoci. Dnes by se K. tam třeba slunila jako tyhle dvě holky, které jsem včera fotil. Té holky je škoda, měla život před sebou. Navíc kromě toho že přišla o život a už jí nikdo život nevrátí, tou sebevraždou dokázala zkomplikovat život i jiným lidem...

Tak jsme tomu říkali jako děti. Jel jsem naproti mojí M. k práci, zdrhla jako ostatní její kolegové hned po obědě a vydali jsme se zaplavat si do hostivařské přehrady. Podle hygieniků je tam nazávadná voda, až na ty psy, takže žádný problém. Jeden z nich ale pochcal, když jsme byli ve vodě, viděli jsme ho a nemohli nic dělat, M. kabelku. Kdyby to bylo aspoň jako malá kapka v moři. Naštěstí to naše oblečení zůstalo suché. Ta majitelka psa, když jsme jí to řekli, nám ještě vynadala, že prý nemáme chodit tam, kde je plno psů. Tentokrát jsme nebyli na prknech mola, ale pod stromy ve stínu, abychom se zase nespálili. . . . Jsou tam i labutě. Mám pocit, že je pomalu víc psů než lidí. I moje M. má psa, ale ten tam nebyl naštěstí s námi. Každý druhý člověk má psa jen proto, aby ho aspoň někdo miloval. Je to i docela smutné - pes jako náhrada za člověka. Už se těším až přijdou muslimové. Ti je zákaží jako nečisté zvíře. .

Jistě jste si už všimli, že tu na blogu nejsem každý den, jak tomu bylo dřív. Jednak mne moji kamarádi (a kamarádky), hlavně když je krásně, dokáží celý den "zaměstnat" a za druhé, mne blog.cz už i docela nudí. Už není co byl dřív a navíc většina mých někdejších blogových přátel už odsud taky odešla. Jsou aspoň na fb a tam s nimi mohu pohovořit. Včera jsem se vydal k Bránickým skalám, protože M. si tam potřebovala něco pracovně zařídit (ty skály neuvidíte, protože jsme byli nad nimi) a tak jsme si spolu udělali krásný výlet. Je tam krásný výhled na Prahu včeně Prokopských skal, jak tu i uvidíte. . . . Voněl tam všude jasmín. Tentokrát se ujala vařečky moje M. a uvařila krásnou houbovou smetanovou omáčku. Aspň ty houby byly moje, usušil jsem je v Německu a knedlíky taky německé. Ty má M.moc ráda. Přeji vám hezký den. .