Kreperat

Mám těch fotek Japonek z včerejšího dne na náplavce víc, ale tahle si zasluhuje aby tu byla samotná. .

V tomto duchu se včera na Václaváku konala demonstrace kterou organizovala strana Národní demokracie. Narazil jsem na ni náhodou, když jsem šel na metro po slavnosti dcery jedné mé kamarádky, která dostala diplom. . Ty šibenice byly pro imigranty? Vlastenci. Takhle ty podprsenky nesnáším. Mají chodit raději bez. . Tahle plechová huba by tam scházela. Já myslel že už zapadl do zapomění. . Zpěvák, jehož jméno jsem zapomněl sice nezazpíval, ale chtěl taky něco proti imigrantům říct. Lidé mají strach z imigrantů, že se tady rozmnoží jako Turci v Německu, za sto let budou tam Němci v menšině, ale netuší, že nás to čeká s cikány.... až se přemnoží a budou nám vládnosut. Napadlo vás to taky? Tahle holčička se toho možná dožije. Ale netruchlejte a raději se milujte ať je nás víc. .

Kdo se neporošel noční Prahou, NIKDY nemůže tvrdit, že Prahu poznal. Je dvojnásobně kouzelná. . . . Jelikož bylo před den vedro vydali jsme se do Prahy (já a M.) až večer. . . Každopádně se v noční Praze NIKDO nenudí. . . Na Václaváku se i v noci domlouvají obchody. Zaslechli jsme "za kolik eur..." NIKDY se Prahy člověk nenabaží. Vždy v ní najde něco nového. .

Někdo se dokáže se stářím smířit a proto skutečně zestárne nejen na těle, ale i na duši, jiný zase nikdy nestárne, i když vzhledově tak nevypadá. Nikdy by se člověk neměl se stářím smířit, přijmout je a podle toho nejen se chovat, ale i myslit a cítit. Ve skutečnosti jsme stále mladí a někteří z nás dokonce ani z puberty dosud nevyrostli. V neděli jsem šel po Praze sám, protože moje M. musela domů a jiné moje kamarádky, třeba Dagmar, odjely na dovolenou. S tou jsem se setkal v sobotu. Když jdu občas sám, ani mi to nevadí, protože mám sebou kamaráda foťák a mám čas se mu věnovat. Na Karlově mostě jsem nejdřív potkal tuhle dívku a při cestě domů na metro tuhle stařenu na Václaváku. Pak jsem se nad nimi trochu zamyslel, i nad tím stářím. Některé holky starými ženami opovrhují, nebo se jim vysmívají a nechtějí si připustit, že je to taky čeká... pokud se toho stáří vůbec, ve zdraví, dožijí. Ty fotky dívky a stařeny jsem prostřídal protože mi to přijde zajímavější. . . . . . . . Ani se nech...

. Vidíte ten její pohled? Takovej lidskej. Mám pravdu? Tady se mnou koketuje. Opravdu se jim tam zalíbilo a vídám je, i na Kampě, několik let. Někdy mi připadá, že mi rozumí, když na ně promluvím. Mám je rád a často se u nich zastavím. Je jich tam docela hodně. Tady stojí jako generál. No nejsou roztomilí? .

Vystoupili jsme u Masarykova nádraží a vidíme frontu přerd cukrárnou. "Tam mají jistě dobrou zmrzlinu," řekla M a dostala samozřejmě na ni chuť. Tam jsme zjistili jak to s tou zmrzlinou je. Za jedničky byla zadarmo. To za našeho dětství nebylo. Ty děti se dnes mají. Pak jsem si v novinách přečetl, že i ZOO měly dnes děti zadarmo. Jsou hýčkaný. Já měl taky na základce jedničky (M. prý taky) a nic. Taky jste měli dnes jedničky? Tak tam utíkejte, třeba i zítra dostanete. Ta prodavačka se jim ani na to vysvědčení nepodívala, dala by jim prý zmrzlinu i tak, řekla nám. M. miluje jehodovou a já si dal borůvkovou. M.měla dnes na sobě ještě hezčí tričko. A tady detail. Víte jak mám při focení deteily rád. Přeji vám hezký víkend. .

... zaujala turisty víc než ty sochy na mostě. Nebyla sice moc velká, ale aspoň tak. . A na opačné straně, k Mánesovu mostu, byla krásně modrá obloha s obláčky. Předtím jsme ješčtě byli na Žofíně, protože tam M.ještě nebyla. Tady je pohled k Mánesu, což je předválečná galerie s kavárnou kam chodil třeba Nezval. V domě naproti, než jsem odjel do Německa, jsem pracoval jako architekt. Tyhle sochy tam dřív nebyly. Na nich asi nejvíc vynikne asi ten penis, potěšení žen. . Z toho náměstí jsme pak zašli k náplavce a o tom až jindy. .