Kreperat

V sobotu po obědě jsem si vyšel s Haničkou do lesa, ale o tom až někdy jindy, ale večer se konečně ukázala Maruška... a dokonce i jabkovým závinem... ... který mi hned naporcovala. Ten jsem slupnul k večeři. V neděi uvařila guláš s rýží a houbami... ... a pak jsem vyrazili na Hrad. I katedrála byla prosluněná... ... a barevná sklíčka malovala obrázky na zdi. Lidé si na tam sluníčko užívali... . ... a my si tam taky sedli a krásně to hřálo do zad. Maruška vzala sebou jablka. . K večeři byly kapustové karbanátky... ... a pak jsme padli na postel, protože jsme byli uchozený. .

Většinou zvláštní zálibu mají krásné holky, ale ani můžům nebývá cizí. Každopádně jsem za její zálibu rád... . . ... dopřála mi tak krásné momentky. . . . . Tak proč se nezdokumentovat, když je ta krása tak pomíjívá... .

Dostal jsem od mojí české kamarádky žijící v Německu dopis a tak si říkám, že bych se mohl s váni o něj podělit: Preji hezky den, dekuji za odpoved. Ode dneska mame oficielne epidemii TUBERKULOZy a mame tady SVRAB. Ted i policie zverejnuje prepadeni a znasilneni.Tento tyden, je teprve utery a uz bylo 5 brutalnich prepadeni zen od 19 - 24 let. Vzdy je to vic jak 5 muzu,chodi ve skupinkach.Posledni byla prepadena v 16 h odpoledne. Tak to nema zadna zena sanci. Nemame se dobre.Dnes jsem mela pohovor , kvuli praci v lagru s utecenci,tak jsem rekla, ze se na to necitim zdravotne a take jsem rekla, ze mi staci,co zazivam jen,kdyz jdu na postu.Slysim,jake maji perv ezni poznamky,jak urazeji Nemce.Oni vubec nemaji respekt ani si nevazi, ze tady jsou.Je to pakaz. Tak tam nemusim. Preji hezky zbytek tydne. Takže ten dopis až potud a kdo má zvláštní zálibu v migrantech, může si ho přečíst. Jinak není nad Prahu a krásné počasí. Jsem rád, že jsem tady... ... a mohu ve Vojanových sadech obdivovat pá...

Věra pracuje až do šesti, ale to jsem i uvítal, protože procházky noční Prahou, zejména v těchto krásných podzimních dnech, jsou jedny z nejhezčích. Vydali jsme se na Kampu k Vltavě a kam taky jinak, když je to tam nejkrásněji. Romantika pur. A miluji, když mi při procházkách nabídne své ruce a mohu se jich dotýkat. Zejména pro ty její, křehké a hebké, mám slabost. Věřím, že i jí se to líbí a ráda se mnou nechá líbat do dlaní. Ty svěla na vodě... Musí prý o ty své ruce pečovat, protože je to její pracovní nástroj. Do Národního divadla v době když jsem tu pracoval jako architekt, jsem navrhl kliky... a lidé se jich taky dotýkají. To bylo v době její rekonstrukce. . Kupodivu jsme tam nepotkali skoro člověka. . . . I v kavárně jsme byli sami... jakoby vymřel svět. Dali jsme si láhev červeného. Praha byla jen naše. .

... v lamách. Vidíte ten její uhrančivý pohled? Moje úchylka. Jo, dělám si legraci. Zálibu mám jen v ženách a ve fofografování, i když na tom asi není nic zvláštního. Tohle je fotka s Bohunkou, když jsme spolu poprvé fotili a drží nás to dodnes. Fotografování nám bylo osudné a stali jsme se dlouholetými přáteli. Každou volnou chvíli jsme spolu fotili. Ať už to bylo v létě, v zimě, nebo na jaře. . . Klárka, naše společná kamarádka sice nefotila... ... ale mnou se ráda nechala fotit. Snad to mohu říct, byli jsme jeden čas milenci. A Bohunce to fotografování, stejně jako mně, dodnes vydrželo. .