Kreperat

Tak jsem opět v Německu a kupodivou můj byt jsem našel ve stavu jak jsem ho loni opustil a nebyl ani vykradený... milé překvapení. Nešel mi sice plyn, takže jsem si musel dát jen ledovou sprchu a nakonec co bych jednou neudělal pro zdraví. Na druhý den ráno jsem si pak šel překontrovat Bochum a jak jinak i do městských sadů. . . Jelikož bylo 25 ve stínu, holky se tam všude v trávě slunily... ... a nemělo tam ani chybět focení turecké nevěsty. . . Turečtí muži milují plnoštíhlé ženy. A kromě milenců tam běhá i plno divokých králíků. Co se týče migrantů, těch je tu plno jako těch králíků v parcích, ale zase tak velkou změnu člověk nevidí, protože už i dřív jich tu bylo skoro víc jak Němců... ten milion nových se tu ztratí jako kapka v moři. To pak už jen stačí zavřít oči a věřit, že někdo z nich tě nevyhodí sebou do povětří... do jejich nebe. .

To jsme si včera s D. nechtěli nechat ujít a tak jsme se hned po poledni vydali do hvězdárny na Petřín. Zatmění Merkurem... i tohle lze nazvat jako zatmění. Byla tam i Nova. . . Moc jsme toho za to vstupné 65 korun neviděli... tento bod jako "něco" od mouchy. Ovšem bylo krásně a tak jsme se pak natáhli tam na louku... ... a kochali se pohledem do nebe. Padám na čas zase do Německa, jdu tak obhlídnout ty migranty, tak se tu měte krásně. .

Pro ně je vše nové a tento svět, který je obklopuje, jim denně přináší něco nového. Jsou jako nepopsaný list, tedy na rozdíl od nás, kteří v sobě nosíme plno balastu a pod jeho tíhou, jak s rancem harampádí, se vlečeme pak celým životem. Dnes byla na Karlově náměstí slavnost věnovaná Karlovi IV a byly tam ukázky dětské tvořivosti. Krásné věci o nich. Děti tam i malovaly. Byla radost na ně hledět... ... ale nejkrásnější pohled byl na tuhle malou s jakým elánem se do toho pustila. Samozřejmě se snažím být pozorný ke všemu co mne obklopuje a s čím se setkávám a taky si toho dokáži i rád užívat. Ale dětský svět je prostě dětský svět. .

... a kam jinám než k Máchovi. Bylo tam jako na Václováku... ... a cestou jsme minuli a tento pár. Není to krásné? Nasadili si i stejné čepičky. Samozřejmě jsme se i my líbali pod každou třešní a večer mi to bylo osudné... naskočil mi opar. Jako každý první máj pod Petřínem nadějní básníci. . I Hynek něco dostal... kalhotky a doufejme nošené. Na rozdíl od svátku lásky, jako je první máj (komunisti mají ovšem svátek práce) není zase moc lásky kolem nás na světě. Takže nejen jeden den v roce milujme se. .

... abych čas od času nezabloudil nad nějakou propast a jen čekám, kdo mne tam dolů postrčí. Každopádně jsem všechna nebezpečí zatím přežil a proto raději vyhledávám kopce, hory a jiné výšiny, kde nejenže je výhled do kraje, ale i nadhled a pocit volnosti.... ... jak tomu například bylo v nedávných dnech... ... na Vinařické hoře, která je ve skutečnosti sopkou. Já vím, ty fotky z hory tu už byly a proto vám ještě ukáži novou nevěstu. Ta je možná taky jen krůček nad propastí, i když o tom zatím neví. .

... ale jeden sen, který jsem měl před pár dny byl tak zvláštní, že si zaslouží abych ho tady zvěčnil. Toho dne navečer jsem se s Míšou vypravil na nedalekou louku (tam kde lidé nevenčí své psy) natrhat mladé kopřivy a listy pampelišek, abychom si uvařili špenát. Mám ho na jaře rád, protože mi jednak svojí hořkostí chutná a navíc je zdravý na játra. Nevím jestli je zrovna ta kombinace uspávající (v každé bylině je nějaký jed), ale jakmile jsme pak v noci zalehli, oba jsme v momentě usnuli a spali tvrdě až do rána... Tady je ten špenát s bramborovou kaší. Míša musí mít ke všemu maso. A tady jsme ty pampelišky s kopřivami trhali. Máte to s výhledem na Prahu. Jste ještě zvědaví jaký byl ten můj sen? Ten sen jsem měl až k ránu a ten mne taky probudil. V tom snu říkám Míše, zhasni to světlo (a skutečně jsme tak rychle usnuli, že jsme nechali svítit) a ona (ta lampička byla na její straně) si ležela klidně dál a nenamáhala se ani zvednout ruku. Měl jsem na ni docela zlost a to mne probudilo....

... a o jich boji o přežití bych mohl psát celé romány. Je jich hodně a pokud neuloví nějakého chlapa, bude jich ještě víc. V posledních novinách jsem například četl zprávu, že 45 procent osamělých žen má problém s penězi a pokud ty ženy mají nezletilé dítě, víc jak třetina i propadne pod hranici chudoby. Ale přesto, jak je znám, se derou životem s hlavou vzhůru... jsou hrdé. A proč o nich píši. Nejenže tu ženu dítě stojí hodně peněz (Klárka například stále používá na své mimino klasické bavlněné pleny), ale musí sama platit nájem, což je skoro největší položka. Nemá se s kým o něj podělit. Podobně s nájmem je na tom i většina mých kamarádek, ale nejsem milionář, abych všem pomáhal. S Klárkou jsem si vyšel minulý týden na procházku po Kampě. Taky chodí s hlavou nahoře... i vzhledem ke svému korzetu. Fotit se nenechala (a jak se dřív ráda mnou nechala fotografovat), ale aspoň mi dovolila abych si pochoval a pohrál s její Viktorkou. .