Aby nezůstalo po nás zhola nic


Včera jsem našel jeden dokument a ten mne podnítil k malému zamyšlení. Obvykle po nás nezůstane opravdu zhola nic, maximálně jen popel, pokud se nezapíšíme nějakým skutkem, ať dobrým nebo špatným, do dějin. Za dvě tři genarace po nás nevzdychne živá duše.

Ale přesto je pár stovek lidí, kteří i po smrti dlouhá staletí přetrvají v naší mysli, i když docela nevím, jestli to je pro ně samé dobré nebo ne. Mluvíme o nich, probíráme jejich životy, šťouráme se v nich, stále dokola mluvíme o jejich pádech a vítězstvích, často vydolujeme na světlo i jejich aféry, lžeme o nich, kritizujeme... a oni se ani nemohou bránit.

A tady ten dokument z 6.7.1415: Neúplně spálené tělo a hlavu Husovu rozbili tyčemi a srdce nepíchli na rožni, aby lépe shořelo. Oděv odmítli kati vydat ke spálení dokud za ně dozorem pověřený vévoda nezaplatil. Hlína s popelem vybrána do hloubky a vhozena do Rýna.

Podobně to bylo například i s Adolfem Hitlerem. Snaha aby po po nich nezůstal ani ten popel, který byl byl pro jejich přívržence vítaným předmětem k uctívání.

To nás neštěstí nemusí trápit. Přesto však bych měl pro vás jednu otázku: Taky byste chtěli abyste upadli navěky v zapomění? A nebo ne?






Na Prahu se hned tak nezapomene. Snad jedině kdyby lehla popelem. :D

-

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Sekty - tragická závislost

Proč vlastně prodávám...