Hladomor na Čechy

11.8.1772

K tomu dni spočítáno více než čtvrt milionů obětí hladomoru, nejhoršího za pět století. K venkovským stavením přicházelo i několik set žebráků denně. Jedly se žaludy, kůra stromům, hlína i ovce pošlé toho roku na mor. Lidé se naučili jísti i nechutné hlízy, zvané brambory.

A jak jsme na tom dnes? Taky jsme závislí na bramborách, nestojí taky za nic, jsou nahnilé, flekaté a polovinu z nich musíme vykrajovat. Přesto však je moje láska miluje zapečené, ale o tom jsem tu vlastně nechtěl vést řeč. Stěžujeme si na potkání že salám není salámem, rybí tyčinky rybími tyčinkami, mléko mlékem, káva kávou a nakonec taky musím znovu přiznat, že ani ta brambora dnes není bramborou. Ale přes všechno, kde je ten hladomor? Plné nákupní vozíky v obchodech, jsme nenažraní, obézní a žijeme jak prasata. Nejsou snad důležitější věci než k prasknutí žaludek?

Nikoli tedy brambory, ale ta kůra a hlína na nás, abychom poznali co je to hlad.

Každopádně žijeme na dluh, nad poměry a neumíme se aspoň v jídle usměrnit.

Ta jí zdravě, střídmě a podívejte jak ji chutná.

-