Proč jsou lidé zlí?

Často mi u některých lidí připadá, že to mají v genech. Ráno se probudí a jejich první myšlenka je někoho urazit, zkritizovat, sepsut a teprve potom se cítí spokojeně. Bez věčného kritizovaní vlastně ani nemohou žít, nemohou svobodně dýchat. Nenapadne je někoho jen tak, aby ho potěšili, pochválit. Možná je to i způsobené jejich výchovou, kdy je jejich matka za každou maličkost peskovala a nedokázala jejich drobné přečiny mlčky přejít. Výchova asi opravdu hodně znamená pro náš budoucí život. Tihle lidé jsou zatrpklí na celý svět a přenášejí tu svoji nelibost proto i na jiné.

Sami řekněte, oč je krásnější každého pochválit a dát mu naději, že to co činí, i když s chybami, má nějaký smysl. Všichni jsem přece dětmi, kteří milují milé pohlazení a nějakou dobrotu, i když jen slovy. Mám-li se i zmínit o sobě, sám často chválím na blocích různé básně a povídky a jiné věci, ale nemyslím to tak, že bych se jim chtěl zavděčit. Prostě mám rád, když je potěším, když už se s tou kresbičkou hodiny tak snaží, aby byla podle jejich představ dokonalá. Dělají to nejen pro sebe, pro svoji radost a uspokojení, ale i pro nás, aby nás taky potěšili. A proto ji patří naše pozornost, ohledy, pochvala a dík.

Proto se mi líbí i ty holky z Václaváku, i když to není můj styl. :)

-