Proč tady vůbec jsem?

Nebojte, nemluvím o životě, že bych rád z něho odešel, mám se pořád rád. A taky to nebude nějakej duchaplnej pseudofilosofickej článek. Myslím na to, proč jsem tady v tom Německu, když mám v Praze komfortně zařízenej byt, útulnej a plnej mých krásných věcí a hlavně náruč mé lásky?

Sám se opravdu divím proč tu jsem. Musím bejt padlej na hlavu. V bytu tady nemám pořád kuchyň, vařím na jednom vařiči a nádobí meju v koupelně, aspoň ta sprcha je tady, je strašná zima a vlhko, protože je to nad sklepem. Proč ten byt tak vypadá? Nezařizuji to, protože je to přechodné, co pak potom s tím?

A to není všechno. Na chodbě je smrad ze psů, kterých je tu víc než lidí, nade mnou jsou dva Poláci, který mi blijí na okna a celou noc vyřvávají, protožwe jsou alkoholici. O poschodí výš zase bydlí muslim, z jehož oken se line ten jeho folklór a naproti přes zahradu samí Turci. Tuhle čtvrť jsem si nenašel, tu jsem jen vzal ze zoufalství, protože jsem se chtěl ještě před rozvodem odstěhovat od ženy a malé byty je opravdu zázrak tu sehnat.

Německo už dávno není země blahobytu, i když já si ohledně peněz nestěžuju. Včera ve zprávách bylo, že polovinu peněz a majetku vlastní jen desetina občanů, zatímco ten zbytek ti ostatní. A na hranici chudoby je dvacet procent lidí. A podle toho to tady tak vypadá. A proto, když se tak dívám kolem, mne tady tak deptá.

Jo, jsem sám proti sobě, že tu vegetuju. ale aspoň jsem si postěžoval. Takže zlatá Praha a jak to vypadá, asi se do Čech za nějakou dobu nadobro přesunu. Co myslíte? Ale vám je to vlastně jedno. :D

Není ta Praha krásnější než to zavšivené Německo?

-