S úsměvem

Kdo má čas a zastaví se nad mými fotkami, vidí tu mega žen s krásným úsměvem. Každá se usmívá jinak a jsem jim za to vděčný. Některé z nich jsem i blížeji poznal a bylo to pro mne o to milejší, že ten jejich úsměv patřil jen mně.

První zu nich, když jsem se vrátil po letech do Prahy, byla... tak to vám neřeknu, zlobila by se, jak ji znám. Rozhodně měla krásný úsměv a smích, jako když se po zemi kutálejí skleněné kuličky. A Bože, jak jen ta dovedla líbat, její horká ústa a sametové rty. Stal jsem se docela její snadnou obětí, protože moje žena se už zapomněla usmívat. A právě tím úsměvem mne ta holka vrátila do života.

Anebo Bohunka, tu někteří z vám jistě znáte. Ta se zase záhadně usmívá a vždycky jí říkám, že jako Mona Lisa. Úsměv je od vás holky opravdu velký dar. A kdo jemu podlehne jako já, je ztracenej. Takže s ním nešetřete.

Ale stejně musím přiznat, že nejkrásnější úsměv má pro mne teď jen moje milá. Moje láska kterou musím tajit, protože, protože, protože, protože... protože to zatím prostě nejde. Nemá to v životě lehké a přesto mne při každém našem setkání už z dálky se zářícím úsměvem vítá.

Kolikrát si říkám, proč jen někteří lidé s úsměvem tak šetří. Je jako balzám na duši a nestojí nikoho nic. A co navíc: Každým rozdáním úsměvu se nám to tisíckrát vrací.

Abych některé z mých lásek nekřivdil, že jen tu prosazuji, tak neznámá kráska z ulice.

No řekněte, není to radost a štěstí, když se na nás druhý usmívá?

-