Berou od nás peníze a přesto na nás štěkají

Jo, je tu řeč o pokladních z Tesca, Penny a z Albertu, protože jsou poblíž mého bydliště.

Mám totiž pocit, že je v nich zaměstnaná jen jedna rodina. V Tescu táta, v Albetu máma a v Penny dcera, protože se všichni chovají k zákazníkům stejně neurvale. Často mi připadají jakoby byli v té pokladně za trest a proto si vybíjejí na nás tu svoji nespokojenost a zlost.

Jednou jsem tu na blogu i psal, že by ta práce v pokladně pro mne byla to poslední co bych asi byl ochoten dělat. No dobře, špatně se holky ve škole učily a tak jim nic jiného nezbylo než to vzít a je tam navíc teplo, i když jim někdy táhne na záda. Chlapi jsou na tom dkonce mnohem hůř, ti musí ke krumpáči a lopatě. A tak se nemůžeme divit, že jsou ty holky od rána do večera stresovaný a nasraný.

A nebo je tomu jinak? Většina z vás ví, že žiji dlouho v Německu a tak mohu i ty pokladní porovnat. Ty ženy tam jsou opravdu úplně jiné. Usmívají se, jsou ochotné a dokonce některé ti zabalí i pár věcí, když nemají co dělat a nestojíš ve frontě. Nejoblíbenější pokladní jsem měl v jednom Aldi a už jen kvůli ní jsem si i zašel abych si tam nakoupil a ji pozdravil. Ta se mnou pokaždé prohodila pár slov o počasí a ten její úsměv byl jeden z nejlíbeznějších které jsem kdy poznal. Jednou jí říkám, jak vy děláte, že jste pořád tak veselá a ona odpověděla: "Mám to tu prostě ráda." A věřím že mi nelhala. Vzpomínám si, že se mne jednou zeptala jak chutnají ty jablka, protože si pamatovala, že jsem je koupil den předtím a teď znovu. Tak jsem dvě z nich jí dal a ona je s díky vzala a hned se do jednoho zakousla.

A tak si říkám, je možné že i v Praze potkám takovou pokladní? :D

Dnes je to bez fotky, ale zítra uvidíte krásnou holčinu s papouškem, kterou jsem dnes poznal.

-