Cestou zenu

O zenu jsem se tady zatím nevyjadřoval, protože jsem to jednak nepovažoval za nutné a navíc by vás to třeba ani nezajímalo. A nikomu nechci taky zen vnucovat. Není to v podstatě ani náboženství, natož církev. Je to každého svobodná volba a k ničemu. ani k nikomu, se člověk nezavazuje. Je to názor na život. Cesta ke svobodě.

Takže čím se zen hlavně projevuje? Člověk je snášenlivý a bere život takový jaký je. Nemá předsudky ani žádné vzory. Nemá ani výhrady vůči svému okolí. A proč by taky měl? Každý člověk je strůjcem svého osudu a zodpovědný sám za sebe. Není třeba se ho snažit měnit k svému obrazu. A proto tedy ani žádný člověk se nesmí nechat jinými lidmi manipulovat.

Odměnou je mu pak vnitřní klid a rovnováha. Nic ho moc nerozháže (těch nepříjemností má člověk jen za jediný den i tak dost) a na všechno se dívá s nadhledem. K tomu všemu mu nejvíc pomáhá meditace a nemusí být jen vsedě, jak se často doporučuje. I v chůzi se dá krásně meditovat a tu si i často při procházkách Prahou užívám.

Pak už nerozlišujeme. Nemáme co. Všechno je jednota. Proto i každé úsilí odpadá. Není proč usilovat. To podstatné nosíme v sobě, v nás samých. Jen zastavit mysl a nenechat se rozptylovat.

Je mnoho cest zenu a každá je dobrá a každá nám něčím obohacuje život... jen z ní nesejít.

.