Nebudu hodnej

Nebudu hodnej, seru na to, jsem prostě nepoučitelnej. Co teď bojuji proti horečkám a kašli, napadají mi jen negativní myšlenky o kterých jsem si myslel, že se mi už dávno vypařily z hlavy. Za dobroutu na žebrotu, jak se říká. Není dobré dělat dobré skutky, protože se to ve velké většině obrátí proti mně.

Ono toho bylo sice víc, ale napadají mi jen ty tragičtější. Když jsem byl jako voják u ptp, to asi neznáte, pomocný technicky prapor (tam byli za komunismu odveleni politicky nespolehliví lidé, kteří většinou pracovali na stavbách), později se tomu říkalo technická pomoc, kde s námi často pracovali i muklové. Já jednomu daroval pár korun, aby si polepšil a jeho nic jiného nepadlo, zdrhnout. Když ho chytili, udal mně že jsem mu na ten útěk půjčil a dostal jsem se až k vojenskému prokurátorovi.

Například druhý případ byl, když jsme se chystali útéci za Západ. Dali jsme nejdůvěrnějším přátelům klíče od bytu, ať si tam vezmou co se jim hodí a jen jsme od nich na oplátku chtěli, až se někdy snad vrátíme, aby pro nás uchovali pár věcí, například fotky, obrazy, sbírkové kameny a podobné věci, ke kterými jsme měli nějaké osobní vztahy. Po revoluci 89 nám ani neotevřeli a jediné co jsme od nich přes ty jejich dveře slyšeli, bylo "Nemáme si co s vámi vyřizovat, neotravujte a běžte." Tady, kromě těch ztrát, jsme z toho naštěstí vyvázli bez úhony.

Třetí případ se nám stal hned v Německu po několila měsících. Koupili jsem si nové auto a to staré jsme věnovali sousedce. Ta si ho ani nepřehlásila, pár dní nato měla nehodu s totální škodou a my museli zaplatit jednak sešrotování a posunuli se i v žebříčku pojištění, na což jsme i finančně několik let dopláceli.

Čtvrtý případ mi teď napadá docela čerstvej. Po rozvodu jsem dal náš německý byt v osobním vlastnictví ženě, protože mi vyhrožovala, že bych mohl příjít i o ten pražský byt, který jsem zdědil po bratrovi. Ale to není všechno. Pár měsíců nato přišla na ten byt pojistka. Ač to byl pakatel, asi 100 eur, musel jsem je zaplatit já, protože jsem tu pojistku, která byla na mé jméno, zapomněl odhlásil. A exmanželka, jak jinak, mi odmítkla ty prachy dát. Je to dost kuriózní. protože ten byt má cenu aspoň 50 tisíc eur.

Nechci vás už dál unavovat s dalším výčtem "nespravdlností". Prostě jsem blbec, nebo vůl, jak chcete. Nepoučitelnej. Nikdy jsem od nikoho nechtěl vděk, ale abych na to ještě doplácel, to je myslím už vrchol. Daruji lyže, ten člověk si zlomí nohu a vyčte mi že jsem mu je neměl darovat. Vlastně nevím proč to tady všechno píšu. Asi se při té nemoci nudím, nabo za to může ta horečka. :D

Tento panel byl kdysi na Václaváku. Tam jsem si mohl taky postěžovat.

Možná by nebo špatné, kdyby tam byl po celý rok. Jste pro?

.