V zajetí viru

Nevím jak vy, ale pro mne, pokud mne přemůže vir a musím ulehnout, nebo alespoň zůstat doma a nemohu ani nos vystrčit ven, je to hotová tragedie. Jsem tu jako ve vězení a jediné s kým promluvím, je sám se sebou. To je Nachteil, nevýhoda, pro člověka, který nežije v rodině. To si pak připadám jako opuštěnej pes, i když si na mne občas někdo mailem nebo tady na blogu vzpomene. Ale živé slovo to nenahradí. Kdo by se nakonec dobrovolně uvolil, přijít ke mne na návštěvu, když jsem tím virem nebezpečnej. Jedinej problém tedy je, že nemohu do mrazu ven. A to mne deptá.

To je i důvod, proč tu na mém blogu vidíte hlavně ty negativní emo výlevy. Snad příští týden už vyrazím ven, všechno bude zase jiné, pozitivně zabarvené. A potěším se procházkou s někým z vás, ještě uvidím s kým. Nehlaste se všichni. Ale jo, hlaste se.

Možná někdo z vás nemítne, vždyť máš přítelkyni. Ale ta je hodně zaměstnaná, hlavně teď před Vánoci a nemá moc možností mi ani tolik času věnovat. Život je zkrátka někdy krutej, zvláště v období svátků, a člověku pak nezbývá nic jiného, než se s tím nějak vypořádat. Zatracenej vir, sveďme to všechno na něho.

Takže ten vir je teď můj milej a společník, Ale já ho nechci, jsem přece hetero. :D

Tohle mi schází.

.