Vidět na vlastní oči neviditelné


Kdo by tu pražskou neviditelnou výstavu rád neviděl? Bylo to přání dcer Amelie, kterou mnozí z vás znáte z blogu, a tak jsem je do Prahy na tu výstavu pozval. Sám jsem se tam chtěl podívat a tak to byla pro mne i záminka všechny tři, jejich maminku, Šárku a Elišku, na vlastní oči vidět a poznat. Myslím, že se nám všem ta výstava libila, docela jsme si to užili. Do značné míry to bylo i zásluhou našeho slepého průvodce, kterej byl docela milej kluk. Měl příjemný hlas i dotek, když nás občas vzal za ruku. Ostatně i sám miluji doteky a kdo taky ne, pokud jsou od lidí kteří jsou nám blízcí, nebo alespoň sympatičtí. A v té tmě je to pak dvojnásob intenzivní. Po výstavě si pak můžete zkusit i něco poslepu, jak vidítě na fotkách, které jsou bohužel dost mázlé.



.


.


.


-




Pak jsme se prošli trochu po Praze, návštívili ještě výstavu graffitti a samozřejmě vánoční trhy na Staromáku.

Zlatej hřeb dne byly pak vánoční nákupy v Palladiu a to jsme už byli všichni mrtví. :D

Moc fotek nemám a ty které jsem udělal většinou nestály za nic.

.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Sekty - tragická závislost

Proč vlastně prodávám...