Můj další normální den

Byl jinej samozřejmě. A hlavně plnej změn, což je docela jasné. Nikdy přece dvakrát nevstoupíme do stejné řeky.

Probudil jsem se tentokrát už kolem osmé, protože jsem šel dřív spát. Důvod docela prozaickej. Dobelhal jsem se taky k oknu a co mám povídat, ten pohled ven, mne zrovna nepotěšil. Počasí, že by člověk dostal dvojnásobnou depresi. A tak jsem si dal aspoň kafe s kapkou mlíka. Pří něm jsem pak asi hodinu uvažoval co podniknout, protože jsem neměl žádné povinnosti ani žádnej plán.

Nakonec mne napadlo, že bych mohl protřídit pár dalších knih a odvézt je, což jsem taky udělal. Například od Prousta Hledání ztraceného času, protože jsem s jejich přečtěním už i tak kdysi ztratil času dost. Pro nezasvěcené je to 7 dílů v šesti knihách, ty dva poslední díly jsou společně v jedné, protože při jejich psaní, jak předpokládám, asi Prostovi už docházel dech. A pár dalších knih. Nebudu vám je sice všechny jmenovat, to by vás asi unavovalo, ale o dvouch na sebe přesto něco prásknu. Jedná se o Mág od Kerouace, kterého jsem našel ve své knihovně 4x a Svatyni od Faulknera 3x. Takovej jsem idiot, že si knihy kupuji a vůbec nemám ponětí, že je už mám.

V autobuse 106, jak jsem jel na metro Kačerov, po mně pak pokukovala jedna holka a trochu jsem znejistěl, jestli to není blogerka.

Jednu tady z okolí znám, jen nevím jak vypadá. A třeba se mi ozve.

V antikvariálu si ty knihy sice ten hodnej pán všechny vzal, ale srazil mi nakonec ceny. Na Prousta nejdřív řekl 300 a pak že přebal je potrhanej, to se přece při čtení stává, jen 250. Asi jsem je měl spíš někomu věnovat. Sami asi znáte ceny. Dnes už jen za jedinou knihu dáte 250. Nakonec mi nedalo, abych se ho nezeptal koho bude volit a on že prý nikoho, protože oba jsou stejný idioti a že je to všechno fraška a hlavně že ho nejvíc odradilo, co vyvádějí kvůli Schwarzenbergovi ti studenti. Tak to jsem měl ještě kliku že jsem neměl na klopě tu jeho placku.

Abych se uklidnil, šel jsem se projít na svůj milovanej Karlův most.

Bylo tam dost prázdno a nakonec jsem asi tak v polovině zjistil proč. Hrozně od Vltavy fokoukalo a ukrutně mrzlo.

Takže jsem nasedl na Malostranské na metro a jel domů.

Tahle dívka se mi líbila, jak si prohlíží toho bezdomovce.

Doma mne pak zarmoutily dvě moje nejoblíbenější kamarádky Jitka a Lenka.

Sice nevolily nikoho, snad si to se mnou nechtěly rozházet, ale jejich dva hlasy mi mohly Karla přece podpořit.

Holky, moc se na vás budu zlobit, jestli kvůli vám nevyhraje.

.