Jak se někdo dokáže ve stáří znemožnit

Po celý život se snažíme něco dokázat a máme snahu se ukázat v tom nejlepším světle, obětujeme tomu svůj veškerý čas a nakonec i ty úspěchy máme... dokonce se proslavíme, když ne v celém světě, aspoň v naší vlasti a poslední roky pak všechno náležitě pohnojíme.

Těch příkladů bych tu mohl nastínit několik, o těchto lidech by se daly napsat celé knihy, tak alespoň si tu ve zkratce ukažme životní příběhy tří senilních pánů, které mne právě napadly.

Norský spisovatel Knut Hamsun, skvělý romanopisec, nositel Nobelovy ceny, jehož romány, napříklkad Hlad, přímo miluji, se nechal v pokročilém stáří omámit a svést nacistickou ideologií (z velké míry přičiněním jeho manželky) a dokonce přijal pozvání k návštěvě od Hitlera.

Podobně dopadl i náš protektorátní prezident Hácha, i když přišel k tomu svému kazu na cti spíše jako slepej k houslím. Zpočátku se dokonce aktivně zasazoval za práva českého národa, ale později vlivem špatného zdravotního a duševního stavu (už ani nedokázal složit souvislou větu) byl už jen pro Hitletra bezcenou figurkou. Měl i sklony k sebevraždám (několikrát i žádal o jed) a to nejspíš svědčí o tom, že si svůj neblahý konec uvědomoval.

A do třetice tu máme našeho stále ještě prezidenta Klause. Sebestředný, samolibý a hlavně mstivý člověk, který se neumí nad sebou zamyslet a přenést se přes kritické hlasy vůči jeho osobě. Neuvědomuje si svoji směšnost s jakou poslední dobou vystupuje. Jeho popularita, kterou si tak rád pěstoval, klesla na nulu a proto kolem sebe tak bije, namísto aby přiznal, že se mýlil a za své přehmaty, jako je amnestie, se omluvil.

A to by nebyl on, kdyby si ještě v těchto posledních několika dnech nekopl do svého předchůdce Havla. Jak ubohé. Nejdřív v souvislostí s vítězstvím Zemana ve volbách parafrázoval Havlovu větu "zvítězila pravda a láska nad lží a nenávistí" a naposledy o špatném stavu Hradu v době kdy byl v úřadu Havel. Tím se Klaus ke konci své pochybné kariéry krásně podepsal. A možná zrovna tím ukradeným perem.

Říká se, že člověk ve stáří zmouří, ale ono je úplně jinak. Hlupák zůstane hlupákem a ta prožitá léta mu na chytrosti rozhodně nepřidají. A podobně je to i s charakterem. Arogantní člověk zůstane povýšencem, lenoch povalečem, lhář lhářem, lstivec zákeřným člověkem, závistivec závistivcem a co je nejhorší, tyhle jejich vlastnosti a vady se u nich ještě víc prohlubují. Taková je prostě realita.

A teď si ještě počkáme, čím nás po čase překvapí Zeman.

-