Okouzelni kanálem

"Hnus, hnus a zase jen hnus. 150 Kčs, jež mi otec dal na vyplacení mé KSČ legitimace, jež od srpna leží u jedné hokyně jsem propil. Předevčíram spala Honza v kanále, který mi včera ráno ukazovala, je jistě nádherný, dal by se velmi výhodně adoptovat. Je tam nádherná ozvěna, kterou jsme byli oba okouzleni. Trochu tam sice táhne. Dnes jsem přišel domů, chtěl jsem počkat, odejde-li otec, abych spáchal sebevraždu svítiplynem. Teď to však bohužel nejde." Z deníku Egona Bondy, konec listopadu 1950.

K té legitimaci: Dneska jsem byl v antikvariátu a byla tam průkazka KSČ, sice ne od Bondyho, ale za deset korun k mání.

A proto mne ten Bondy, ty jeho paměti napadly.

Lidé se dřív dokázali okouzlit i maličkostí, třeba ozvěnou v kanále. A proč taky ne. I mne potěší každá maličkost... například, když mrzne, jako tomu bylo dnes, a zrovna jak vyjdu z metra, mi přijede autobus. A potom to krásné teplo, když dorazím domů. Když jsem studoval, bydlel jsem u jedné vdovy na podnájmu v její vilce a tam se ještě topilo kamny. Domů jsem často přišel do ještě větší zimy než byla venku. A ještě častěji, protože jsem byl línej, jsem ani nezatopil a vlezl si do postele hned v kabátě. Myslím, že mi byla větší zima než té Honze (rodiče jí dali mužské jméno, protože chtěli kluka) v tom kanále.

Dnes jsou lidé stále nespokojení. Například když si přinesou domů brambory a zjistí, že jsou nahnilé jako pro dobytek. A to v koncetráku byli lidé vděčni i za ty šlupky. Nebo nahodí internet, přihlásí se na blog a zjistí, že je tam zase hroznej bordel a všechno blbne. A to ještě před pár lety se nám o internetu mohlo jen zdát.

Takže co myslíte? Aspoň doma toho teplíčka, toho bychom si měli vážit.

Takže nechme se i maličkostmi okouzlit. Třeba jako já, hezkými holkami. :D

.