A dovedeme se opravdu vcítit do druhých?

I přes ty optimistické fotky, které sem často dávám na blog, necítím se v posledních dnech extra dobře a to mne přivedlo k malému zamyšlení zda se opravdu dokážeme vcítit do druhých, kteří jsou na tom podobně. Obvykle si myslíme, že naše těžkosti, problémy, neřkuli smutek, je tak velký, že ostatní ho nemohou zcela pochopit, ocenit a namísto aby nás něčím potěšili, začnou nám vykládat jak jim je těžko.

Každý mám nějaký problém a zápasíme s ním. Buď křičíme do tmy, nebo se dusíme beznadějí a nikde žádná pomocná ruka, pohlazení. A proto i bijem kolem sebe, rozdáváme rány a často to odnesou i nevinní, kteří mají smůlu, že se k nám zrovna přichomýtli. Řekneme jim, že nemají ani zdání jak nám je.

Takže co na to říct? Nenechme se zdeptat starostmi, protože každá, i když to tak nevypadá, se vžd\ycky nějak vyřeší. A hlavně vždy pomněme, že nemáme je jen sami.

Jednu svatbu na dobrou náladu.

.