Jak je to se slovem děkuji

"Víte co." řekl, "postarám se vám o to".

Neřekla ani ano, ani ne, ani mu nepoděkovala, ale když odešel, vyndávala zase věci z krabic zpátky. Když se vrátil do pokoje a viděl ty věci na místě, sklíčila ho odpovědnost, kterou náhle na sebe vzal. Stalo se něco, co mohlo ovlivnit jeho život, a přitom si uvědomil, že mu na ní ani tolik nezáleží. Dokonce pocítil v té chvíli vůči Tonce nechuť, protože přijala jeho nabídku docela samozřejmě.

Opět tu máme jeden úryvek, tentokrát z povídky Tonka od Musila. Rádi někoho potěšíme, pomůžeme mu s něčím, nebo mu něco koupíme, když vidíme, že se mu něco zalíbí, i nám to udělá radost, nečekáme protislužbu ani vděk, ale jak jsme rozčarováni když to dotyčný přijme jako samozřejmost a nestojíme mu ani za to, aby nám jedním slovem poděkoval. O polibku ani nemluvě. :D

Vybavuje se mi podobná situace, když jsem před lety jedné dívce kupoval co jsem jí na očích viděl a všechny dárky brala podobně. Připadal jsem si jako bych si ji měl kupovat a to mne uráželo, protože nikdy jsem neměl tohle zapotřebí. Na druhou stranu mne k tomu nenutila, abych jí něco kupoval a třeba byla i rozpačitá ty dárky přijímat a proto je vzala bez jediného slova. Možná by bylo dobré, kdybych si s ní o tom upřímně promluvil. Ale řekněte? Jakých slov použít? No řekli byste jí to? Každopádně tohle náš vzah natolik otrávilo, i když to byla možná maličkost, že jsem ji už tolik nemiloval a nakonec jsme se rozešli.

Opět jsem si trochu zauvažoval, vždyť mne už snad znáte, ani nevím jestli vás to zajímá a tak si aspoň ukážeme pár hezkých holek.

.

.

Kdo jste ho neviděli, můžete komentovat i předchozí článek.

.