Kuřácké peklo

Kouřit jsem přestal z jednoho dne na druhý asi před desíti lety a měl jsem to štěstí, že nejen moje žena, ale i všechny moje kamarádky a přítelkyně, skromně přiznávám, že jich nebylo málo, byly nekuřačky, což je skoro v dnešní době zázrak. Takže to jen na úvod, abyste byli trochu v obraze.

Díky mojí hodné kamarádce Lence, která mi domluvila schůzku s mým bývalým kolegou a současně nejlepším kamarádem, kterého jsem tu v Praze měl a roky, po celou dobu co jsem utekl do Německa, neviděl, jsem se s ním setkal a řekli jsme si že si zajdeme na pivo a zavzpomínáme na staré dobré časy. Jelikož je stále kuřák, tak jsem se obětoval a sedli jsme si do kuřácké části, kde jsme pobyli celé odpoledne až do večera. Měli jsme si taky mnoho co říct.

Abych vám ukázal kde jsme seděli, tak jsem vyfotil ty holky naproti.

Bylo to fajn a jsem moc rád za naše setkání. Ale přesto jsem už cestou domů autobusem zažil dost velké překvapení, jak všechno kolem mně smrdí... a kupodivu BYL JSEM TO JÁ. Je až k neuvěření, s jakou radostí a potěšením se do mých šatů za těch pár hodin ten kouř vstřebal. Připadal jsem si jako bezdomovec a dokonce jedna paní, která si chtěla ke mně přisednout, raději po minutě vstala a posunula se ode mne o kus dál.

Doma jsem musel okamžitě všechno (od spodního prádla až po bundu) hodit do pračky a umýt si hlavu a osprchovat, protože v minutě smrděl i celej můj nekuřáckej byt. Ale stejně ani to dohromady nepomohlo. Plný nos a plné plíce toho kouře, takže předpokládám, že ještě pár dní ten smrad ze mne bude vyvěrat.

Možná se vám bude zdát, že tu přeháním, ale na mou duši, je to opravdu peklo pro nekuřáka jen pouhých pár hodin v tom jejich zakouřeném prostředí setrvat.

.