Miluji svoji práci...

... což se o cikánech často říct nedá.

Ale nejdřív vám tady všechno řeknu popořádku. Nejraději prodávám v Dortmundu, protože je to proti Bochumi, kde bydlím, živé město a taky tam mám i víc známých a kamarádů. Jediný problém ale je, že tu možnost tam prodávat tak často nedostanu. Jsou tam k prodejí na ulici vymezená jen tři místa a mezi obchodníky je o ně velký zájem. Tento týden jsem to místo dostal mimořádně, i mne občas navštíví štěstí, ale bohužel se mi v úterý při cestě domů rozlomil výfuk. Hroznej rámus, kvůli kterému by mne další dny do centra města nepustili. Byl jsem nešťastnej a kvůli tomu jsem pak skoro celou noc nespal. Hlavně jsem nevěděl jestli to někdo stačí opravit včas, nejlépe na počkání a ani v jakém rozsahu ta škoda je.

Ještě že mám dobré kamarády a jeden z nich vlastní malou autodílnu.

Díl neměl, ale svařil mi to hned ráno na počkání aspoň provizorně. Hned je pak život veselejší.

Tady mám společnou fotku s kamarádkou, ale ze mne vám ukáži jen kousek ruky.

Prodávání mne skutečně baví, dělám to s potěšením a lidé to vycítí. Často zůstanou u mne u stolu i hodinu, dvě a s lecčím se mi i svěří. Tahle žena bydlí v Düseldorfu, byla v Dortmundu jen na návštěvě, ale do těchto kamenů se přímo zamilovala. Koupila je, k tomu i moji knihu a nakonec mne i políbila. Nejsou všechny Turkyně religiózní muslimky. :D

Nejsem to vlastně šťastnej člověk?

A tak si říkám, když je tento článek TT, jak by byl život v Čechách krásnější, kdyby i ti cikáni tak rádi pracovali jako já.

.