Není kocovina jako kocovina

Jak známo, neprobudí se člověk do kocoviny jen po požití přemíry alkoholu, protože často to bývá po nepodařeném manželství, když se chytá za hlavu a říká si, jak je to jen možné, že po tolika letech soužití tu druhou osobu najednou vidí jako cizí. Prostě ji nepoznává. Miloval jsem ji vůbec, říká si, nebo mi ji vyměnili? Je to jako když mu zmizí z DVD celý film a všechno se mu zdá jako zlý sen, z něhož se právě probudil. Všechno je pryč, roky s tím člověkem jsou promarněné jako by ani nebyly. Ještě štěstí, že to DVD je RAM a může si na něj nahrát něco znovu a lepšího.

Nakonec, mohu-li mluvit o sobě, dopadl jsem dobře, protože kocovina se u mne nekonala, nýbrž konečné uvolnění. Po tom dlouhém rozhodování mám nemám, nádherná svoboda. A pocit, že na mne někdo jiný opět myslí a (snad) miluje. Hůře například dopadla taková Clara Schumann. Když se její muž pomátl (a nakonec skončil v blázinci), právě s ním čekala deváté dítě. Tak tohle je kocovina jak prase.

Jak tu píši Clara, vzpomněl jsem si, že mám ještě pár fotek s Klárkou, které jste ještě neviděli.

Obvykle nechce ukázat zuby, ale taky se někdy dokáže (viz Renata z předešlého článku) smát.

.