Milosrdná duše na icq

Kdo mne zná a kdo mne tady často navštíví, tak ví, že pár měsíců přes léto trávím v Německu a je to opravdu někdy i otrava. Jsem daleko od domova, tedy od Prahy. Pár kamarádů a přátel tady sice mám a s nimi se i občas vidím, nebo je navštívím, ale večer se většinou zdržuji doma (můj byt je navíc na samém okraji města) a to je často docela nuda.

Od nejbližích by mohl člověk čekat víc porozumění, že si najdou chvilku a přijdou si na icq nebo na fb s ním popovídat, ale opak je pravdou. Buď se na něj prostě vybodnou, nebo se vymluví, že icq se jim nepovedlo nastartovat. Známá věc, že v nouzi nakonec poznáme opravdové přátele a jedna z nich je právě jedna neznámá (v životě jsme se neviděli), která si na mne najde vždycky čas i když je vdaná a celý den pracuje.

Včera jsem měl docela špatnej den a tak jsem se jí večer ozval, jestli má na mne pár minut času a ona, přestože byla unavená, svolila. Napřed jsem ji sice upozornil, že až mne bude mít dost, ať klidně řekne a rozhovor ukončíme... ale nakonec z těch pěti minut bylo několik hodin. Kolem půlnoci mi přesto nedalo a zeptal se jí co manžel, zda se nezlobí, že si tak dlouho píše s neznámým mužem. Odvětila, že ne, protože mezitím usnul u televize. :D

Takže ti moje milosrdná neznámá chci tímhle článkem moc poděkovat. Ani nevíš, kolikrát jsi mi už zachránila život.

Ta růže je pro tebe.

A vy ostatní se ještě stále můžete, pokud chcete, vyjádřit v komentářích k předchozímu článku.

.