Můj šťastný objev

Není to žena, jak by se mohlo zdát, ale dětská kniha, kterou jsem tady doma (v Německu) objevil. Patřila moji dceři a tak jsem si říkal, že ji vezmu do auta a vrátím ji, až se vrátí z Dánska. Jelikož jsem se přes poledne trochu nudil, v tu dobu se ke mně zákazníci zrovna nehrnou, tak jsem ji otevřel.

Musím se přiznat, že jsem naposledy četl dětskou knihu, když ještě moje děti neuměly číst, většinou než šly spát, a bral jsem to spíš jako povinost, protože mne pohádky nikdy nějak nenadchly. Ale tahle kniha pro mne najednou byla jako znovuobjevený poklad. Dětský svět, kdy je všechno tak nové, krásné, objevné a člověk nemá jiné starosti, než si hrát a skotačit. Tak prosté a pozitivní, protiklad toho v čem žijeme dnes.

Kniha je psaná jako od sedmileté holčičky. Dva úryvky, které mne pobavily, vám ukáži:

Swipp bekam auch oft Prügel, obwohl er ein Hund war und kein Kind. Swipp dostal také často výprask, přestože byl pes a žádné dítě.

Aber stellt euch vor, daß es so einen netten Großvater gibt! Ich kann ihn mächtig gut leiden. Ich möchte liber ihn als einen Hund. Jen si představte, že takovej milej dědeček existuje! Je mi s ním fakt dobře. Chtěla bych ho mít raději než psa.

Možná vám ty úryvky nepřišly nijak vtipné, protože neznáte celou knihu a souvislosti, ale ta kniha mne tak krásně naladila, že si ji asi nechám. :D

Jedná se o Wir Kinder aus Bullerbü od Astrid Lindgren a asi ji i znáte.

Tuhle roztomilou holčičku jsem fotil ještě v Praze u Vltavy a ta se k článku i docela hodí.

.