Opuštěné ženy

Včera jsem měl opravdu zvláštní pracovní den, protože ke mně chodily jen zklamané ženy a chtěly ode mne útěchu.

Fakt si nevymýšlím a třeba tahle dívka. Přišla, že ji utekl její milej s jinou a chtěla kámen, který by ztišil její žal. Jeden jsme spolu vybrali, já jí ho i daroval a navíc, abych ji potěšil, jsem ji řekl, že je milá hezká holka a že ten kluk bude jednou litovat a vůbec si ji nezasloužil." "Že jo, řekla..." a hned se usmála. A tady je i ta fotka, kterou ráda svolila.

Další ženy mi bylo opravdu líto, protože ta byla fakt v koncích. Po jednáctiletém manželství se už dva roky soudí s bývalým manželem o dítě a má strach, že prohraje, protože ten její má prý podplacené soudce. Právě přišla od právníka, byla toho plná a potřebovala to ze sebe dostat. Asi hodinu mi pak vyprávěla celý svůj životní příběh.

Tahle žena je taky rozvedná a stará se o dvě vlastní a jedno ex manželovo dítě.

Tyhle všechny ty ženy jsem viděl ten den poprvé a přesto se mi neváhaly, cizímu chlapovi, se vším se svěřit. Bylo mi jich líto, ale co nadělám, nemohu všechny mít, abych je potěšil. Navíc jsem charakter a nevyužil jsem jejich smutku a nezneužil jsem toho. Snad jsem je aspoň zklidnil a odešly vyrovnanější. Každopádně jsou smutné ty rozvody.

Někdy mám opravdu pocit, že jsem se spletl v povolání... i když sám bych taky často potřeboval někým utěšit.

Nakonec večer, když jsem do auta nakládal můj "krám", se u mne zastavil jeden neznámý muž a položil mi podivnou otázku "Jste šťastný?" Sice jsem nevěděl jak to myslí, třeba šťastný, že už mohu jet domů, ale přesto jsem se jen tak pro sebe nad sebou zamyslel, jestli jsem opravdu šťastný. "Jo, jsem," řekl jsem nakonec a skutečně jsem se tak i cítil. "Děkuji," řekl onen muž a odkráčel dál.

.