Jeffersův dům - Konečné znění 1

Jedná se o nedokončený román z roku 2006-7, který mi leží již několik let v "šuplíku". Je psaný v "ich formě", ale není autobigrafický, jak by se někomu mohlo zdát. Jsem zvyklý psát tímhle způsobem, který je mi připadá jako víc autentický. Přesto však, při pohledu na text, dnes zjišťuji, že některé skutečnosti v románu se mi opravdu staly. Že bych měl nadání můj osud předvídat? A to mne taky přimělo, ten nedokončený román zveřejnit... co jsem nenapsal, můj život dopsal sám.

JEFFERS-HOUSE

KONEČNÉ ZNĚNÍ

Všechno už bylo jednou napsáno

Knut Hamsun

Na ostrově, který jsem čas od času navštěvoval, je jaro po celý rok. Ani mrazivá zima, ani vražedné vedro a jak jsem se od místních lidí dověděl, sklizeň tu mají několikrát do roka. Poprvé jsem ta místa navštívil ještě spolu se svou ženou. Na letišti jsme si najali malé auto, naložili zavazadla a vyjeli směrem k vesničce, kde jsme měli zamluvený nocleh. Když jsme se po několika minutách jízdy vyhoupli nad město, už se stmívalo, jen obzor k západu se ještě červenal září zapadajícího slunce, naskytl se nám pohled, který mi vyrazil dech. Ta silueta hory, která jakoby zázrakem ze země před námi vyrostla, bylo obrovské ňadro.

"Podívej, jen se podívej," řekl jsem, "není to krásný prs?"

"Nezlob se, ale já vidím horu," řekla.

První pohyb, který musel toho rána učinit, bylo vstát z vyhřáté postele, jít do koupelny, zvednout poklop a s nevýslovnou úlevou pustit ten nekonečný proud moče. Cítí jak teple protéká jeho přirozením a musí si opět potvrdit, že není všechno tak špatné a bezvýchodné jak se na první pohled zdá. Život je nakonec přeci jen krásný a dá se žít dál.

Když spláchne a popojde k umyvadlu, pohlédne bezděky, jako každé ráno, do zrcadla. Ta cizí, ale povědomá tvář, už zestárla, ale přesto je stále tatáž. Té se už do smrti nezbaví.

Potom opět vklouzne do ještě teplé postele, zavře oči a znovu usne. Probudí se až kolem poledne, ale zůstane ležet. Závěsy v oknech jsou dosud zatažené, to přítmí mu dělá dobře, může ještě chvíli snít. Nikam nespěchá, nic ho nepronásleduje, ani čas, ani lidi, má celý prostor jen pro sebe. Tyhle bezčasové minuty, bílý okamžik mezi spánkem a bděním, který není ani tím, ani oním, slovy nepopsatelné plné vzduchoprázdno, si nehodlá ničím a nikým vzít.

-