Jeffersův dům - Konečné znění 18

I když si ve stáří pletla jména svých dětí, tedy i jeho jméno, milovala ho, jako každá matka, do konce života. Jednak byl dítě, které nosila pod srdcem a měla komplikovaný a i pro něho nebezpečný porod, na to se nikdy nezapomíná, jednak od narození churavěl a jako batole byl na pokraji smrti. Vypiplala si ho jako ptačí máma svá ptáčata. Když odmítal jíst, krmila ho z úst do úst. Taky byl poslední z dětí, blížil se její přechod a jím se tak končila její mateřská éra. A naposled, proč ho až tak závisle milovala? Vybrala si ho jako trpělivého zpovědníka a spojence proti svému muži, kterého nemohla vystát, kterého nenáviděla, kterým opovrhovala... ale přesto se ho držela jako pes kosti.

Vztah otce a matky nebyl z nejlepších. Prudké hádky, její noční sebevražedné útěky k nedaleké řece, které byly více gestem, než by mohly být brány vážně, jedenkrát si dokonce na půdě v jeho přítomnosti chystala oprátku z prádelní šňůry, oba brečeli, přetahovali se o ni a tahali si ji z ruky, zatímco otec v prádelně si podřezával žíly, a on, dítě, musel být u toho všeho očitým svědkem. Potom doma nastaly dlouhé dny mlčení, několik dalších dní klidu a opět jen kvůli maličkosti, jedinému slovu, další scény a hádky. Kdyby to nebylo celé tak tragické, vypadalo by to jako divadelní hra, bohapustá komedie.

Jak dospíval, začal chápat slet věcí a začal si uvědomovat, jak křivdil svému otci. To peklo co otec se svojí ženou zakoušel, ten pravý stav skutečnosti, mu nemohl závidět. A jen doufal, že na podobnou ženu jednou nenatrefí. Jeho otec trpěl jako ochočené zvíře, které se neumí, svému pánovi, který ho mlátí a kope, postavit, rafnout ho, aby konečně přestalo jeho utrpení. Jen si zase vylíže krvavé rány a schlíplým ocasem jde za ním. Tahle otcova bezbrannost, tahle otcova závislost, bez známky odporu, měla dokonce na něj takový vliv, že si ho přestal jako otce i muže vážit. To jsou ty mystéria, zákruty života, které pak mají na dítě, po celý jeho další život, takový vliv.

.