Jeffersův dům - Konečné znění 20

Jak vypadala moje matka ve věku kolem deseti, dvanácti let, jsem mohl vidět jen z jediné fotografie, která se zachovala. Sedí na zápraží na schodech statku, kde se narodila a kde žije s rodiči a třemi mladšími bratry o které se i stará. Vyhublá, dalo by se říct podvyživená venkovská holka, v obyčejných laciných šatech, ze kterých už vyrostla, ruce na kolenou, jako bez duše, s pohledem do prázdna, bez vyhlídky na něco co by ji přivedlo do varu. Zdá se jakoby se už mělo chýlit k večeru a má za sebou další z každodenních normálních dnů. Je to ovšem jenom fotografie. Jaká byla tenkrát a jak se cítila, věděla ve skutečnosti jen ona sama. Ale co jistě vím, tenkrát děti ze statku celý den spolu s rodiči pracovaly. Nakonec vychodila jen pět tříd a aspoň psát a počítat se naučila.

U otce to bylo podobné, ale v něčem přeci jen jiné. Byl sice také ze statku, který jim stejně jako v matčině případě, komunisté později vzaly, ale byl bohatší, jeho rodiče vlastnili i cihelnu, hospodu, místní biograf, spoustu pozemků a polí, tedy prakticky celou vesnici. To však ani jeho rodičům nebránilo, aby taky své děti nehonili za prací. Tak to dřív na vesnici prostě bylo. Otec byl nejmladší ze třech dětí a jeho rodiče ve věci školy a vzdělání byli už prozíravější. Staší bratr, jak to bývá, se vyučil hospodářství, sestra vyšla měšťanku a otec už dokonce klasické gymnázium. S ním měli v plánu i vyšší cíle, právnickou fakultu.

A tak se stalo, že jsem se narodil jako dítě kulaků, z nichž jeden měl pět tříd a druhý tu fakultu. Docela dobrá kombinace v křížení, takže podle všeho, bych měl být na těle a duchu zdravý.

Jednoho dne řekl otci, bylo mu kolem patnácti let, tedy ve věku kdy si myslel, že může zasahovat do rodinných záležitostí, "Jsi zbabělec, neumíš svou ženu zkrotit!" Ovšem v tomto případě se k němu otec zachoval, jak by měl spíše ke své ženě. Vrazil mu pár facek. A protože nespravedlnost a násilí probouzí skryté tvořivé síly, napsal ještě toho dne o otci báseň.

.