Jeffersův dům - Konečné znění 5

O koupi domku a pozemku nebyla zprvu s majitelem řádná řeč, zdálo se, že se všechny mé plány zhroutí na jeho neústupnosti, na jeho rázném "ne". Díval se zkoumavě na mne jako na blázna, který si bez uvážení umane nějakou nesmyslnost, která ho pro pár dní nadchne, ale pak z ní tak jako tak upustí. Kromě toho si příliš vážil půdy, kterou zdědil po otci, půdy, kde už jeho praděd někdy začátkem století založil banánovou plantáž. Skalnatý ostroh je sice neplodný, pouhý úhor a tudíž nevyužitelný, ale "rodinná půda, děděná z pokolení na pokolení, se nesmí za žádné peníze dělit." A co se týče domku, jakže si představuji v něm bydlet, v takovém chlívku tak akorát pro kozy? Ale potom, nakonec, po mém delším výkladu jaké kroky hodlám učinit, abych se chlívek stal obytným domkem s ohledem na investice, které do něj hodlám vložit, se nechal přemluvit k jeho pronajetí po dobu neurčitou, jasně řečeno, až do mé smrti, kdy všechno mu připadne tak jak leží a stojí. Stiskem ruky jsme nato svoji dohodu potvrdili a sepsali smlouvu, kde se kromě jiného zavázal nechat od svého stavení zavést a propojit, ovšem na mé náklady, vodu a elektřinu. Ve své blahovůli, s vědomím dobrého obchodu, který mu spadl do klína jako z čistého nebe, se v dodatku smlouvy rozhodl pro malý dar: mohu z jeho plantáže mít k vlastní spotřebě tolik banánů, kolik jen mi můj žaludek dovolí sníst.

Zdá se to celé jako pohádka, ale bylo to tak, nový začátek, plný nadějí a někde v dálce, doufal jsem, dobrý konec. Obnova domu byla náročnější, než jsem i při nejčernější představě očekával. Trouchnivé dřevo krovu bylo napadeno plísní, muselo pryč a jako první byla proto na řadě nová střecha. I nad zdmi jsem uvažoval, ale nakonec jsem rozhodl nechat je stát, jako původní základ, který mne utěšoval, že tu přece jen něco málo zůstane z toho, co jsem tehdy z dálky klamně zahlédl jako vysněný hrádek. Jelikož výkaly, močí a ptačím trusem byla podlaha nasátá, musel jsem i tu vyrvat. Po zralé úvaze, ač nerad, upřednostnil jsem proti teplému dřevu, chladný kámen, na první pohled pražská dlažba. Nakonec jsem nechal tesat nové zárubně a objednal dubové dveře a okna. To všechno, pro začátek, bylo to základní, abych tu mohl co nejdříve alespoň vegetovat.

Dům stál na pozemku kde byl kdysi hřbitov. Pamatuje si, že při práci na zahradě nacházel malé úlomky mramoru a žuly, někdy celé části soch, andělů a holoubátek, které obvykle zdobí hroby. Nacházel i úlomky kostí a zuby, často i se sanicí. Protože byl dítě, které bere bez zábran všechno do ruky, tyhle nálezy všechny i bral a jako malý archeolog je i hledal, třídil a ve svých skrýších skladoval. Říká se, že všechno roste jak z vody, ale tam byl případ trochu jiný. Zelenině a květinám, jak se dá předpokládat, se dobře dařilo.

Z dávného hřbitova zůstala i dlouhá, místy pobořená opuková zeď, která se táhla ještě několik desítek metrů dál až do sousedních zahrad. Tam zase nacházel šneky, lastury a podobnou fosilní změť.

Říká se, že co člověka v dětství okouzlí, zůstane a bude ho provázet po celý život. Tak tomu bylo i s ním. Nadále sice sbíral fosilie a kameny, vykopávek se vzdal, ale co ho drželo, to hlavní, byly hřbitovy, které miloval.

.