Jeffersův dům - Konečné znění 24

V márnici v rakvi viděl naposledy otcovu neholenou tvář. Žádný klid, usmíření se smrtí, jen zlověstný výraz, který u něho neznal. Z jeho sepjatých rukou k němu stoupal chlad. Jeho bratr zůstal stát opodál, měl ze smrti, z pohledu na ni, strach. I jejich otec měl ze smrti strach a snažil se proti ní ze všech sil bojovat. Ta jeho tvář, jakoby nám chtěla naposled ukázat celou tu jeho hořkost a rozhořčení nad světem, který ho zradil. Kde byl klamán a týrán až do poslední chvíle, než sám a bez rozloučení odešel. Se špatnými kartami hrál do konce života.

V pubertálním věku s otcem pohrdal pro jeho ústupnost, povolnost a poníženost. Trpělivě snášel všechna ponížení a rány, které neuměl vrátit. Slaboch, svědomitý úředník, dbalý na vnější lesk a uctivou zdvořilost. Byl ze staré školy. Styděl se za něj, jak poklonkoval komunistům, ač je nenáviděl. Nemohl vidět, když s ním někam šel, jak mluví, jak jedná, jak úzkostlivě dbá, aby neztratil tvář.

Zprvu měl jeho otec malou mozkovou příhodu, kterou jen s lehkým ochrnutím přežil, ale víc mu komplikoval život nízký tlak, závratě a porucha rovnováhy. Motal se jak opilý, padal a držel se věcí, až nakonec z obav přestal vcházet z domu, čímž si sám ještě víc přitížil. Své ženě, mladší a při síle, byl na obtíž a jak se dalo čekat, ztrácela trpělivost a jejich hádky se začaly znovu vyhrocovat. Teď opět padala její slova "tady máš, jez a jdi mi z očí", dokud mu ze známosti nesehnala nemocnici. Tam už začal tušil, že se blíží jeho neodvratný konec.

Druhého dne ho otec požádal, aby mu pomohl se jít osprchovat. "Tvůj bratr se z toho vykroutil, požádal jsem nejdřív jeho," povzdechl. Oba beze slov věděli, že to vlastně byla staršího syna povinnost. Ve sprchách se mu pak otec svěřil a štkal jako dítě. V jakémsi návalu upřímnosti, jako ránu z milosti, mu den předtím jeho žena řekla "bylo by pro tebe lepší, kdybys umřel". Tak ho objal a přitom si uvědomil, že otce vidí vlastně nahého poprvé a asi naposled. Osušil ho, doprovodil k posteli, políbil na tvář a bylo to naposled co ho živého viděl.

V neděli po obědě se rozhodl, že nejdřív zajede k matce, než otce navštíví. Ještě dnes to celé vidí v ostrém světle, zpomaleně a jak v kině... vystupuje z vozu, matka otvírá v 3.poschodí okno od kuchyně, vyklání se a volá do ulice "Nikam nejezdi, táta ti zemřel, volali z nemocnice". Bez stopy smutku, jakoby se stalo něco nevídaného, výsledek ve fotbale, který by měl slyšet hned.

-