Jeffersův dům - Konečné znění 25

Když otce zpopelnili, v zařizování byla jeho matka rychlá, koupila na hřbitově dva výklenky ve zdi a čtyři urny. " Jednu pro tátu, jednu pro mne a dvě pro tebe a tvého bratra. Budte pak bez starosti až odejdu," s úsměvem pravila. Z jakési taktnosti před ním zaplnila jen jeden výklenek a ten pro něho a pro bratra ponechala prozatím prázdný. Ty uskladnila ve sklepě. Ale i tak se díval dlouhé minuty do toho prázdného výklenku ve zdi, určeného pro něj a pro bratra a nevěděl jak reagovat. Nakonec se pokusil o hloupý vtip, ale ten vyzněl jen hořce. V té chvíli ho napadlo, že tu márnici, ke které je přistavená ta zeď s výklenky, vlastně stavěl jako brigádník, když mu bylo šestnáct let, aniž si by pomyslel, že ji chystá pro sebe.

Na hřbitově, kromě té brigády, byl snad jen jednou dvakrát v životě. To zemřel jeho spolužák a měl bílou rakev. Po návštěvě cirkusu ho nic lepšího nenapadlo, než si na půdě nevyzkoušet trik s oběšením. Zvrtla se židle pod jeho nohama, a nikdo tam nebyl aby ho sundal a zachránil. Taky si vzpomněl, i když to zrovna v té chvíli jaksi nepatřilo, vzpomínka přijde sama, to člověk neovlivní, že jako brigádník v té době pracoval i na střeše místního hotelu. Jednoho letního časného rána tam oklepával cihly od omítky, zatímco se z protějšího domu v nejvyšším poschodí v jednom okně rozevřely záclony. A v něm fešná nahá žena v nejlepším věku, s bohatě rozvinutými prsy. Dobře věděl, že ho zahlédla a jistě i jí bylo jasné, že on vidí jí, ale přesto se nenechala rušit, právě naopak. Otevřela okno dokořán a protáhla se jako při rozcvičce, až se jí prsa zhoupla a zavlnila. Na druhý den tam byl znovu oklepávat cihly, ale okna se už nedočkal tak. A jak se těšil. Nedočkal se té ženy ani další dny, záclony zůstaly zatažené, ale ten zážitek, přestože pak viděl prsa jiných žen, mu po léta utvěl na paměti.

U žehlení si maminka pokaždé zpívala. Rád jsem ji poslouchal a nevím, že by si někdy jindy zpívala tak často jako tehdy. Bývali jsme po celý den spolu doma, mohlo mi být čtyři pět let, a jednou v kuchyni při vaření omdlela. Sesula se beze slova k zemi a to mne opravdu vyděsilo. Nevěděl jsem co si počít a měl strach, že umřela a že ji už nic neprobudí. Cloumal jsem s její hlavou, dokud v údivu, v první chvíli nevědíc co se s ní děje, neotevřela oči.

.