Nové lavičky na trávníku, ale zákaz vstupu k nim


Původně jsem chtěl vám ukázat další fotky Klárky, noční, ty se docela povedly, ale včera jsem se šel podívat na Střelák, který byl za velké peníze rekonstruovaný a otevřený pro veřejnost. Takovou slávu z toho dělali, ale dost mne to zklamalo. Samé zákazy, tráva se tam kouřit nesmí, ani na kole se tam nesmí a na každém kroku hlídači.

Největší fór byly ty lavičky na trávníku za nimiž se nesmí.





Navíc ten jejich design, nepohodlné, bez opěradla.




To je jak výsměch a to se může stát jedině v Čechách.




Na samém cípu ostrova je malá pláž, měl jsem tu i fotky jak se tam koupou malé děti, a i tam je zákaz.





Dříve se sedávalo v trávě na březích přímo u Vltavy a teď taky zákaz a hlína.

Chtěl bych vidět toho idiota, který to tam tak sterilně navrhoval.

.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Sekty - tragická závislost

Většinou je za tragickou závislost považován alkohol, nebo herny, které dokáží zničit člověka a rozvrátit rodiny. Ale se sektami to není jiné a dokonce si dovolím tvrdit, že ještě horší, protože ti lidé se nechávají jimi ovládat, jsou proti tomu vymývání mozku bezmocní, nikdo jim není schopný pomoci aby prohlédli, zv. ztratí duši. Kdo to osobně nezažil, nepochopí, jaká je to pro člověka tragédie. Tohle jsem dostal mailem a tak jsem se rozhodl, jak to v té jedné sektě chodí, s vámi podělit. Dobrý den Před devíti lety v Zpravodaji Veselice z 26.června 2006 byl uveřejněný článek o zámku ve Vlčím poli, který odkoupila jistá paní Valerie Schořová. Článek podtrhoval pozitivní přínos paní Schořové nejen pro samotný objekt, který zvelebila, ale i pro duchovní činnost, kterou v tomto objektu prováděla. Původ finančních zdrojů na rozsáhlou opravu byl v Zpravodaji vzpomenutý jen stručně: "Jejich původ je širší veřejnosti neznámý. Zřejmě pochází od darů bohatých mecenášů." Následně se
Další informace

Proč vlastně prodávám...

Obrázek
. . Vybírala s malým bratrem dárek pro babičku. Vlastně ani prodávat nutně nemusím, mám jiné příjmy, abych měl kde spát, co jíst a nezemřel hlady, ale miluji kontakt s lidmi, poznávat je, pohovořit s nimi a ty peníze od nich, pokud si něco koupí, je jen něco navíc, aby to mělo nějaký smysl. Vlastně i proto zůstávám aspoň přes to léto v Německu, protože o prodávání v Praze nemám zájem ani chuť. Tam jen lenoším a užívám si života. To je právě jedna s věcí, pro které se nemohu pořádně rozhodnout, kde bych měl natrvalo zakotvit. Už jsem si nějak na ten rozdvojený způsob života zvykl a někdy mám i pocit, jako bych ty životy měl dva. .
Další informace