Jak snadno se lidem dostane prokletí...

... a někdy stačí, když jedete metrem.

Včera, když jsem jel metrem, přitoupil do vagonu bezdomovec. S předstíným pláčem začal obcházet pokojné cestující a přál jim s nataženou rukou hezké Vánoce... Nikdo však nereagoval, dokud mu jeden postarší muž neřekl "nevotravuj a táhni!" To asi neměl říkat, neboť okamžitě to přání ten bezdomovec změnil na kletbu: "Proklínám tě ať si na Vánoce zlomíš nohu."

To přišlo cestujícím k smíchu a to pak toho bezdomovce ještě víc naštvalo. "Proklnám vás tady ať na Vanoce všichni chcípnete." Jedna starší paní, asi ze strachu že bude skutečně prokleta, hned sáhla do peněženky a dala mu pár drobných. To však asi taky neměla dělat, protože ten bezdomoc se hned chopil naděje, že by mohl z ní vymámit víc. "To je málo", řekl jí, "když budou ty Vánoce." Když mu těch peněz ale víc nedala, dopadla nakonec ještě hůř než my ostatní. Proklel ji na tu nejhohorší smrt, na rakovinu.

Tak někdo dopadne, když má strach z prokletí.

Tahle fotka je z jiného dne, když jsem jel domů až někdy o půlnoci.

Teď tu vidím, že je TT je o prsou... to je konečně krásné téma pro mne. :D

.