Jak jsem zmeškal vlastní smrt

Z úterý na středu se mi zdál podivný sen, který mi celý den nešel z hlavy. V tom snu mne pozval bratr do kina a já si najednou uvědomil, že jsme na to zapomněl. Utíkal jsem tedy přes celé město k tomu kinu, že bych ten film ještě mohl stihnout, ale uvaděčka mne do sálu už nepustila. Hlavní problém v tom snu hlavně byl, že bratr už před lety zemřel a to jeho pozvání mohlo něco znamenat. Jistě si domyslíte co.

V poledne přišla Maruška a pekli jsme společně koláč. Měl být podobný tomu mému dýňovému, takový mozaikový, jenže tentokrát s čerstvým ananasem. Maruška řekla, že ho dělá na rozdíl ode mne z hladké mouky a tak jsme se nakonec dohodli pro kompromis... hrníček hladké, hrníček polohrubé a náramně se nám povedl.

Večer, když jsem se do něho v posteli pustili, napadlo mi vyprávět Marušce ten můj záhrobní sen, že by si mne mohl bratr k sobě zavolat a já měl tu kliku, že jsem to zmeškal. "Co myslíš, Maruško?" říkám. "Co nebylo, může se ještě stát." řekla.

No přežil jsem tu noc a pepka mne neklepla.

Takovou růži mi můžete dát na hrob, kdyby mne klepla zítra... Maruška nemá nikdy dost.

Opět opakuji, kdyby se vám neukázal komentář, napiště ještě jeden jiný a ukáží se vám pak oba. Nová inovace blogu.cz.

.