Energie lásky

Nedá se se změřit a každý ji zažil... a kdo ji dosud nepocítil, určitě o mnoho přišel. Sami jistě víte, jak ta energie funguje, je silnější než naše vůle, stáváme se jejím otroky, ale přesto se jí rádi podmaníme. Rozpálí nás do běla a jako magnetismus nás vzájemně pojí. Někdy stačí už jen pohled a najdeme v sobě zalíbení... které vyústí v lásku.

Ale tentokrát bych vám tady rád něco řekl o energii, která má sice s láskou taky něco společného, i když vzdáleně. Je to energie, kteru bezděky vysílám sám a nemohu si ji docela dobře vysvětlit. A stává se mi to poslední dobou docela často. Jakmile se přiblížím k Marušce (a není to jen ona) takřka ji rozpálím do běla, jak se říká a přitom sám nemám pocit tepla. Marušku jako by sežehl ohnivý žár, vyvstanou všude krůpěje potu. Možná si myslíte, že si z vás zase utahuji, ale myslím to vážně. V takových případech, jako například zrána včera, bylo to až neskutečné. Musel jsem z postele okamžitě vstát a dokořán otevřít okna, aby Maruška ochladla. A teprve až potom ta energie, kterou jsem na ni vyslal, i u mne ochabla. Jediná možnost jak ji vzít opět do náručí a polaskat.

Je sice pravda, že tu léčivou energii v sobě už pár let mám (tu jsem získal díky kamenům a dokonce několik mých čtenářů mi potvrdilo, že jim často postačí jen dotek na moji knihu aby se cítili vyléčeni, jak nově zrození), ale v takové míře, jaká v posledních dnech je, mne samotného překvapila.

Možná byste rádi věděli odkud nejvíc ta energie ze mne jde... ale to vám hned neřeknu... no hádejte.

Třeba by Maruška na mne mohla časem i vařit.

.