Nemocná láskou

Myška se jmenuje Dana, to jsem vám zatím neprozradil a říkám si, že bych si před dívkami takového jména měl dávat velký pozor. Jsou nemocné láskou. Doufám, že některá z vás se tak nejmenuje. Někdejší Danu jsem poznal, když nám oběma bylo tak kolem patnácti let a byla to velká láska, jak to v tomto věku bývá, ale časem jsme se ztratili z očí a já na tu dívku docela zapomněl.

Ovšem ta Dana, ta krásná černovlasá okatá holka na mne nezapomněla. Když mi bylo tak dvacet, přestěhoval jsem se z Hradce do Prahy a našel jsi podnájem na Smíchově, protože jsem se chtěl osamostatnit, mít větší svobodu a tedy nežít společně s rodiči. Bylo to v činžovní domě v posledním poschodí a ten byt patřil praktický celý mně, protože majitelka byla v létě převážně na chatě a druhý klíč byl pro jistotu dole u domovnice.

Bylo to ve středu, když se mi Dana po letech přihlásila. To vím přesně, protože středa byl náš den, mne a mých kamarádů. To jsme seděli jako každý týden U tří pštrosů do půlnoci v hospodě a potom jsme si zašli ještě aspoň na hodinku nebo na dvě na červené do vinárny na Malostranské. Došel jsem domů docela unavenej, to mi jistě věříte, ani jsem nerozsvítil a hupnul do postele... a tam nahé ženské tělo. To jsem lekl jak nikdy v životě. Rozzsvítím a ejhle Danuška. Představila se dole domovnici jako moje sestra (sestru nemám) a ta důvěřivá žena jí odemkla.

Už v tom dětství byla do mne zapálená. Říkala mi Ježíšku, i když jsem s tím nesouhlasil (je to hřích brát Boží jméno nadarmo a jsem taky křesťan) a chodila za mnou všude jako stín. A od té středy to pak bylo ještě horší... pronásledovala mne kde se jen dá. Našla si i kde pracuji, tam chodila za mnou a čekala na mne dokud tam neskončím. Někdy jsem taky jejímu naléhání odolal a když všichni odešli, milovali jsme se mezi rýsovacími stoly na zemi. A tam jsem jsem ji i jednou údajně oplodnil. Nijak jsem se tomu nebránil, aby porodila dítě, ale rozhodně vzít jsem si ji nechtěl. Z Portheimky jsme se s kolegy po čase přestěhovali do Opletalky a Dana najednou zmizela.

Pokud šla na potrat, nebo byla to od ní jen lest, jak mne dostat, nezjistil jsem a ani jsem po tom nepátral. Tak asi rok nato v práci najednou telefon... a kdo jiný než opět Dana. Ani mne nenechala něco říct a hned na mne spustila, že je šťastně vdaná, má dvojčata, Adama a Evu a že je v životě nikdy neuvidím. A hned zavěsila. A od té doby jako by se po ní slehla zem.

.