Noc s myškou

Myška včera skutečně přišla, i když tentokrát až za tmy. Poslala mi z autobusu opět sms, že je na na cestě, ale než jsem se stačil obléknout a sjet výtahem dolů, stála přede dveřmi. Chtěl jsem ji stihnout aspoň na napůl cesty, jelikož zase pršelo. Už v tom výtahu jsem si pomyslel, že skoro všechna moje první setkání s mými láskami byly za deště. Ne nadarmo se říká, že prší štěstí.

Myška měla tentokrát dlouhou sukni a tak ani neměla punčochy, což jsem zjistil až později. Nakonec není divu. I přes ten déšť bylo teplo jako zjara. Ve vchodu se k nám přimotal i jeden důchodce o holi. Jemu jsem sice přidržel dveře, ale vzali jsme druhý výtah, abychom byli už spolu a mohl myšku přitisknout ke zdi a políbit.

Jelikož už jsem věděl, že myška miluje polévky, uvařil jsem jí tentokrát zeleninovou s nudlemi. Nebudete mi asi věřit, ale chutnala ji natolik, že snědla dva talíře. První talíř jsem jí nandal sám (a taky sobě), ale u toho druhého jsem jí řekl, ať si dá sama podle toho jestli hustou, hodně nudle a zeleniny, nebo ne. Maruška má raději vývar.

Po polévce si zase řekla o čaj (já kávu) a zatímco jsem šel ohřát vodu, vyndala z kabelky ovesné sušenky. Nakonec jsme ten čaj a kávu ani hned nepili... Nejenže to bylo horké, ale hlavně proto, že řekla "Co kdybychom si už odestlali." Docela mne tou iniciativou překvapila. Jak byla nedočkavá. "Ty jsi ale divoška," řekl jsem. Nejspíš se jí to naše první milovaní asi moc líbilo a křesťanské zábrany docela ztratila.

Každopádně jsem musel zhasnout, svlékla se po tmě (ne tak docela po tmě, protože z ulice jde sem stále světlo) a byla dokonce i rychlejší než já. Tentokrát jsem nám k tomu pustil taky Bacha, ale fugy s varhany. Bylo to to takové, že by si mohla připadat jako v kostele. Co bylo dál, nechci tu rozebírat, vždyť jistě víte, že kvůli jediné fotce prsu mne nedávno chtěli vyrazit z blogu, ale jedno musím přeci jen prozradit, že myška je jako dobrá křesťanka docela nezkušená. Musel jsem ji zasvěit do určitých praktik, které byly pro ni docela neznámé, ale zároveň je třeba dodat, že jako žačka byla přičinlivá. Nakonec mi dovolila i rozsvítit a náramně si to užívala.

Zase, jak jinak, jsme to protáhli až do půlnoci. Šel jsem ji vyprovodit na autobus, už nepršelo a byla až neuvěřitelně vlahá noc.

Nebo jsme byli tak rozpálení?

.