Noční návštěva

Ať si už budete myslet, že byl sen, nebo skutečnost, pravdou je, že mi ta myška poslala navečer mail, že by mne ráda zase viděla. Odpověděl jsem jí že může, že jsem doma sám. Pak ještě napsala jednou, že by dorazila kolem deváté a že mi z autobusu pošle ještě sms, abych v tom mrazu na zastávce zbytečně nečekal.

Tentokrát přijela stejně oblečená jako minule, v kabátu a takové zástěrce, ale měla fialové silonky. Doma jsem jí ohřál bramborovou polévku se sušenými houbami z mého německého lesa aby se zahřála. Přišla mi trochu přesolená a tak mne dost překvapila, že si ji ještě dosolila. Prý všechno solí. Doma prý dělala dětem k večeři jen chleba s tvarohem a tak ji ta moje polévka přišla docela k duhu.

Ta malá myška mne chtěla vidět hlavně proto, že by se zase ráda přitulila a že jí bylo pak trochu stydno, že se minule tak spustila. "Byla jsem prostě nadržená... a to tělo už to moc chtělo." Odpověděl jsem jí, že s tím musím jen souhlasit, že proti tělu jsme prostě často slabí a bezmocní. Pak jsme trochu probrali jak je na tom zdravotně a že nemusím mít obavy, že by byla lehká holka. Chlapa skutečně roky neměla, jen dva přátele na procházky. Jednoho z Prahy, nějakého Američana, kterého opustila Češka, ale přesto tu zůstal a jednoho postaršího pána z Ústí nad Labem, který před dvěma roky ovdověl.

Po polévce si dala zase čaj a já kafe a ty křesla, které tu mám rozkládací, jsme si zase společně rozložili. Už cestou od zastávky autobusu mi ale řekla, že by byla ráda, kdybychom tentokrát zůstali jen u mazlení, tělo už minule bohatě dostalo co chtělo a teď je na řadě jiné poznávání, duchovní. Souhlasil jsem. Jako křesťanka se s tím hříchem sice prý už vyrovnala, byla nakonec v neděli s dětmi i v kostele někde v Nuslích, ale ještě ji to přesto trochu trápí.

Tentokrát jsem pustil Piano Concerto od Nymana, přitulila se (jako myška) a trochu jsme realaxovali. Řekla mi, že mi v duchu říká medvídku, ale bála se mi to říct, abych si nemyslel, že jí připadám tlustej a neurazil se, ale že jsem tak krásně měkkej jako medvídek a je jí v mé náučí dobře. Bohužel (nebo bohudík?) ta relaxace neměla nakonec moc dlouhé trvání, protože jakmile jsem ji pohladil prsa, na ně je velmi citlivá (to už mi minule řekla), začala se chovat víc jako kočička. A nakonec jsme měli co dělat, aby stihla poslední autobus a poslední metro.

.