Kdyby muži věděli, na koho jejich ženy myslí...

... a čeho jsou za jejich zády schopny.

"Hlavně aby ti nekoukal přes rameno.včera v 20:43

to neboj , sedí přede mnou na křesle , klidně se ptajvčera v 20:44

Je to svým způsobem nevěra, když se bavíš za jeho zády s cizím mužem.včera v 20:45

to ano to je horší jak nezávazný sexvčera v 20:45

asi tak.... ""

Muž se dívá na televizi a jeho žena se mnou koresponduje.

"Mohu tě vzít kolem ramen?" napsal jsem. "Moc ráda, nevěřil bys jak dlouho mne můj manžel neobejmul," napsala.

Muži nevědí, koho mají doma a neumí si toho vážit. Žena která vycítí, že ji muž nemiluje, nebo jí to aspoň nedává najevo, strádá natolik, že je schopná se pobláznit do prvního muže, který jí dá tu náklonnost najevo. Dokáže se svěřit docela neznámému člověku a každé jeho slovo je pak pro ni jako kapka živé voda na vyprahlou zem... a celá rozkvete. Není to její chyba, že je nevěrná, ale jejího muže, který ji zanedbává a má ji jen do kuchyně a čas od času do postele. Není to jen ta Jitka, jejíž slova jsem tu otiskl... i jedna moje drahá přítelkyně tady na blogu se v ní jistě pozná. A takových je většina. Muži jsou vlastně sami proti sobě... ženě stačí skutečně málo, třeba jen vzít ji kolem ramen a mají od ní vše co si jen mohou přát. A naopak, když když ji zanedbávají, ony se zatvrdí a jsou pak jako saně. A cesta zpátky, aby je žena znovu milovala, je často docela ztracená. Ale to co jsem tu napsal, není nic nového, ví to každý, ale téměř nikdo se tím neřídí... a proto je i tolik nevěr a rozvodů.

Včera ráno jsem měl zajímavý sen, ale ten vám řeknu až někdy jindy. Ostatně mnoha zajímavostí jsem už od rána zažil i tak. Jen jsem otevřel počítač, dostal jsem mail od jedné neznámé ženy, zná mne prý z blogu, že by mne ráda pozvala k sobě na kafe a připojila hned číslo svého mobilu. Mám s ní rande ve dvě, uvidím co se z ní vyklube. Jen aby to nebyla prostitutka, která tak hledá zákazníky... to u mne sotva uspěje.

Po obědě cestou metrem, když jsem jel na oběd k Marušce, jsem seděl naproti jedné černé dívky a snad to tak znáte, díval jsem se prostě na ni. Byla taky zajímavá... sluchátka v uších, vysoké čelo, temně rudá tak trochu odulá ústa jak to u některých černošek je. Pochopitelně záhy postřehla můj pohled a zadívala si mi dlouze do očí jako by chtěla se mnou závodit kdo z koho... kdo uhne s očima. Neuhnul z nás ani jeden dobré dvě minuty... dokud nám to oběma nepřišlo k smíchu. Náhodou jsem taky vystoupili na stejné stanici a tak jsme kus cesty šli spolu... a teď jistě čekáte, že jsem k Marušce ani nedošel. Omyl, došel jsem.

Tuhle fotku tu dávám znovu, je to Maruška, a taky ji muž lásku po letech přestal dávat najevo a raději se tahal s jinou.

Takové jsou ty dnešní ženy, ten jejich tajemný svět a muži by si je měli víc opatrovat.

Na každém kroku na ně číhá nebezpečí. Nemám pravdu?

.