Někdo zestárne, ani o tom neví...

... a do důchodu proklatě daleko.

Nedá mi, abych tady zase na úvod nezveřejnil část mé korespondence s Jitkou.

můj milostný život je smutný , já jsem si o sex taky vždy musela říkat ,což je pro ženu jak jistě uznáš dost ponižující ,ale už je to nějak za mnou ....dneska v 21:53

Promiň, takže už skoro nic? Jsi mladá...dneska v 21:54

jo už skoro nic , nejdéle to vydržel třičtvrtě roku, ale stejně jsem musela zase přijít já ,

Jitka je mladá žena, je jí teprve pětatřicet a už tak strádá, když ji manžel tak zanedbává a nepečuje o ni jak by měl. Její muž předčasně zestárl. A jistě není jediná. Nedávno mi tady v komentáři Jarka napsala, jak jsem šikovně vystihl tu skulinku v nabídce neukojených žen a že toho využívám. A proč ne? Nikomu to nevadí, ba naopak, je to milá výpomoc a dělá to všem dobře. Dokonce si myslím, pokud by to bylo možné, měl bych za to někdy dostat i řád za zásluhy ... jinak ty strádající ženy by při té absenci skončily jednou u terapeuta, nebo ještě hůř, na psychiatrii. Tolik je nešťastných žen a mně jich je fakt moc líto, že padly na takové chlapy, kterým nestojí ani za to, aby je vzali kolem pasu a políbili. Hlavně že se nechají od nich obskakovat a že mají na stole každý večer teplou večeři.

Takže to bylo k tomu TT a opravdu mne to trápí, jak muži s těmi ženami zachází a jak ty jsou nešťastné. Jitka dokonce plakala, když to psala... a neviděla ani na řádky. Žena v polovině života, děti povyrostly a najednou prázdno... nic na co by se mohla těšit... chlap, kterého ani nenapadne si o tom s ní promluvit. A tak se aspoň svěří cizímu člověku, kterého nikdy neviděla.

Maruška by byla vlastně na tom podobně... o jejím trápení s jejím mužem možná napíši i někdy příště...

... ale my si aspoň vzájemně dokážeme osladit život.

.