Po padesátce jsou považovány všechny ženy za mrtvé.

To není z mé hlavy, ale napsala to Alenka Prokopová, filmová publicistka, v minulém Reflexu.

Jelikož mám docela dost osobních zkušeností se ženami rozlišného věku... jak s náctiletými, tak i těmi které se blíží k padesátce, napadá mi je porovnat, jaké vlastně jsou, zdali jsou ty padesátileté již opravdu mrtvé a doufám, že se tu žádná neurazí, myslím to upřímně jak jsem to s nimi zažil. Samozřejmě je to subjektivní a každá je jiná, nemohu je zobecňovat.

Ty náctileté (nad patnáct), nechci je tu jmenovat, pochopitelně mrtvé nejsou, jsou divočejší, je s nimi i větší legrace, protože u nich člověk nikdy neví jak na tom s nimi je, jsou docela náladové a musí se s nimi pomalu a opatrně... hned se urazí, rychle se rozohní a hned jsou zase chladné, ale každopádně, dobývat je, bývá mnohem větší dobrodružství. Krátce řečeno, je to jako poznávat neznámé země.

O těch žen zralejších je to obecně docela jiné, pokud už nejsou opravdu mrtvé (mrtvé jsou obvykle manželky pro jejich muže). Dobře vědi o co jde a je to s nimi i docela snadné. Nějak se s tím nepářou a chlap je často dostane hned napoprvé, což je u náctiletých mnohem vzácnější, pokud to nejsou povětrné holky. Dokáží si to i náležitě vychutnat a pokud jsou vdané a doma si moc neužijí, o to víc jsou za každou hodinku, kterou si z manželství utrhnou, vděčné. A z "mrtvol" najednou procitnou jako když Kristus Lazara vzkřísí. Mají vyvinuté i mateřské sklony a milenec je u nich takové děťátko k pomazlení. Nakonec, celkem vzato, si to chlap s nimi užije víc.

Každopádně rozdíl mezi dívkami a zralými ženami nějaký je... každá je jiná, i podle povahy, ale všechny jsou, pokud je muž probudí z toho spánku, krásné a půvabné... a rozhodně ne mrtvé.

Tahle žena je opravdu mrtvá.

.