Ta mrška myška...

... mne tentokrát přímo umordovala, ale měl jsem to být já, který by ji zničil, že by lezla ode mne po všech čtyřech domů. Každopádně mi předem napsala, že tentokrát přijede jen jako kamaráda, i když jsem tomu moc nevěřil. Trochu jsem ji už poznal, že stačí když ji pohladím po prsou... a promění se v divokou kočku, jak už jsem tu jednou napsal. Vlastně mi to přišlo vhod, že přišla s úmyslem si jen popovídat. A taky jsem tu měl přes noc Marušku a ta taky nemá nikdy dost. Navíc přišla myška z hor odpočatá, spala tam prý denně 12 hodin a ještě po obědě si často schrupla a já právě ne.

Jako vždy mne myška mobilem prozvonila když byla na cestě k mému domu a já jí šel naprosti. Potkal jsem ji na poloviční cestě a samozřejmě se zapálenou cigaretu. Políbil jsem ji jako kamarádku lehce na ústa, vy výtahu trochu víc a doma jsem jí uvařil černý čaj s mlékem. A sobě kafe. Zatímco si šila poutko ke kabátu, které měla utržené už minule, trochu jsme si povídali o jejích dětech, jak bylo v Jizerkách, jedla moje sušenky a já její škvarkovou placku, kterou mi přinesla na ochutnání. Jistě víte, že maso nejím, ale přesto jsem se ze zdvořilosti do ní pustil. Bylo to sice od ní hezké, ošidila své děti o jednu placku, ale upřímně řečeno, musel jsem konstatovat, že Maruška je kuchařka rozhodně lepší.

Tentokrát měla na sobě dlouhý černý rolák, který vypadal jako šaty, a stejně černé punčochové kalhoty. Tentokrát jsem se rozhodl nepustit Bacha, jako minule, ale romantičtější sonetty pro cello a klavír od Liszta. Jakmile dopila čaj, přesedla si na křeslo, ale to asi neměla dělat, protože moje křesla, jak se na ně sedne, hned vyjedou, celé se rozloží a změní se v postel. Posadil jsem se vedle ní na druhé křeslo a taky jsem se rozložil. "Tak jak to vidím, abych se snad svlékla" řekla myška. "když ta tvoje postel nám dává takové znamení." A taky to hned udělala. Detailů vás tentokrát ušetřím, ale dovolila mi abych si ty její detaily fotil. Vždyť víte, jakej jsem na fotografování fanatik... všechno fotím.

Tak si říkám, kam ten dnešní svět vůbec spěje. Člověk má nějaké předsevzetí a nakonec to takhle skončí. No řekněte.

.