Ten dnešní svět...

... za ten můj vnitřní svět bych rozhodně nevyměnil, protože na rozdíl od toho vnějšího, který je plný problémů, je můj v pohodě. Nic mne nerozčílí, nic mi neschází, dovedu si užívat každý den, uvařím si co mi chutná (a když ne já, tak Maruška) a hlavně nic mne nebolí, cítím se zdravě. V dnešním světě si každý na něco stěžuje a i proto dohromady nevím, jestli už nepatřím do včerejšího světa. Nakonec jsem už i v učebnicích pro děti základních škol a tak asi opravdu patřím do historie. Navíc se mi dnes ráno zdál sen, který mi připomněl právě ty učebnice. Stál jsem v jednom knihkupectví, vypadalo to tam spíše jako antikvariát, probíral jsem se tam knihami a náhle přistoupil ke mně prodavač s tím, že mne poznává podle fotky na obálce, jestli bych mu ji podpsal. Já ji otevřel a tam byl datum vydání 1914. Ta kniha byla podle toho i hodně zvetšelá. A to mne probudilo a v prvních vteřinách jsem nevěděl kde jsem... jestli už nejsem na onom světě.

Ale po chvíli jsem se toho snu přeci jen otřepal a dnešní svět mne zase přívítal v celé své kráse. Abych se trochu potěšil, někdy jsem jako ženská, rozhodl jsem se, že si koupím nový kabát. Dlouhý černý a pomáhala mi ho vybírat Maruška. Na cestě domů jsme se rozhodli, že se nám ještě nechce do postele (tam obvykle hned přistaneme) a tak jsme si koupili baketu, že půjdeme na náplavku krmit labutě. A taky se tak stalo. Pak jsem jí šel ještě ukázat ty sněženky ve Vojanových sadech, ještě tam kvetly, nikdo je neukradl a nakonec obvyklá cesta přes Karlův most. Docela tam fičel vítr a promrzli jsme. Doma jsme se v jídle trochu odbyli, Maruška drží dietu, narostlo jí trošku bříško a nelibě to nese, takže nevařila. Ohřála mi jen zbytek těstovin s brokolicí a snědl jsem to v posteli. Takže takový byl můj včerejší den.

Jo a něco bych zapomněl... přišel mi od myšky mail. Vrátila se z hor, zítra večer by mne ráda viděla a těší se.

A vy se zase těšte na další příběh. :D

.