Utajený kalendář mé ženy

Co bylo dřív, dnes už není a svět se vám někdy může převrátit úplně naruby... a postačí k tomu třeba jen to, že se vám dostane do ruky starý kalendář vaší ženy, který se při úklidu sklepa najde založený mezi starými papíry. Shodou okolností mi při úklidu pomáhala i moje Maruška a právě to ho objevila. Byla zvědavá jako každá ženská a tak hned do něj i nahlédla.

Kromě několika telefonních čísel a pár jmen kdo kdy má svátek nebo narozeniny, to si každý rok opisovala ze starého kalendáře, tam bylo několik poznámek a jiných termínů. Nejzajímavější ovšem tam bylo, to hned Marušce trklo a hned mi to četla, záznam ze 14.března: "2. hod. početí Filípka." Pro mne ovšem nic nového. "To je docela zajímavé", ale pravila Maruška. "To jste se spolu vyspali poprvé, že si to tak zaznamenala a hned bylo z toho dítě?" "To ne", řekl jsem,"to už jsme spolu byli pár let a věděli jsme že se vezmeme." "Ale stejně je to divné," nedala si pokoj Maruška, "že zrovna toho dne si byla tím početím tak jistá a bylo to pro ni tak důležité, že si to hned musela zapsat... snad jste spolu spali častěji než jednou měsíčně... a mohl by to být docela jiný den, třeba 16.března. Je mi ten datum fakt krajně podezřelej. A k tomu ke všemu ve dvě hodiny po půlnoci."

Měl bych říct, že Maruška je takový detekt amatér, že všechno hned pitvá a za vším vidí něco nekalého. Nakonec se jí ani nedivím, protože její dcera je skutečná policajtka. "To by mne docela zajímalo," dál pokračovala Maruška, "jakej to byl vlastně den... kdyby to byla sobota, docela bych věřila že jste něco vypili a pak jste si to spolu rozdali, ale taky je možné, že si někam vyšla s kamarádkou... a přišla domů až někdy ráno. A taky jsi mi říkal, že jsi často jezdil na služební cesty..." Zkrátka a řečeno, Maruška, ta malá mrška, se mi snažila nasadit brouka.

Bohužel dnes, po těch dvaceti letech, se už asi nedozvím nic... jaký to byl den, jestli sobota nebo středa a jestli jsem byl vůbec té noci doma... to už je napsaáno jen ve hvězdách. Ale věřte mi nebo ne, vůbec mne to netrápí, ale spíše těší. Pokud ten Filip není můj syn, já bych to i docela rád uvítal, protože po mně rozhodně v ničem není (na rozdíl od dcery, která je pilná, cílevědomá, dostudovala a máme spolu krásný vztah). Je lenoch a pecivál, nedostudoval a nechal se jako idiot spolu se svojí mámou zlákat do té sekty Diesany.

Někde jsem četl, že polovina dětí není z manželského lože, nýbrž z kukaččina hnízda, takže nic nového pod sluncem. A nakonec je to i dobře, že to ten muž ani neví, protože by těch rozvodů bylo ještě víc. A třeba i moje děti lítají někde po světě. Jen žena to ví, kterého muže to dítě je, i když ani ona to často neví. Takový je prostě ten dnešní svět. Sodoma Gomora.

Ať je to tak, nebo onak, ten kalendář jsme s Maruškou skutečně našli.

Někdy vypadá manželství jako cesta do Nebe, ale je to přímo do pekla.

.