Kouzelná kavárna v Gröbovce

Tentokrát jsem Marušku zavedl do Gröbovky, která je dnes známa jako Havlíčkovy sady. Je sice téměř v centru města, ale přímá doprava tam není. Musíte sednout na tramvaj, třeba č. 22, a pár pár ulic pěšky. Proto ani není moc turisty navštěvovaná a je to docela škoda. Stejně málo známá je tak trochu zastrčená Ztracenka, krásný park, kde jsem den předtím v podvečer sváděl Jindřišku. Ale to sem zatím nepatří, o tom zase někdy příště.

Ze všeho nejkrásnější, aspoň pro mne, je v Gröbovce zahradní kavárna. Byla postavená v 70. letch 19. století jako pavilon, byla tam herna a za ty roky docela zchátrala. Každopádně, po nákladné rekonstrukci, si zachovala dávný půvab. Maruška byla z ní hodně nadšená, ale problém byl ten, že byla zavřená, jen venku sedělo pár lidí, a může se jí o tom, že si tam na kávě posedí, jen zdát. Snad abych ji koupil lapač snů, aby jako vždy, sen nezaspala. Pokaždé se jí ráno ptám co jí zdálo, ale nikdy se nedovede rozpomenout. Jen jednou se mi přiznala, že se zdálo o mně, ale nebylo to prý zrovna krásné. Takže mám ji ten lapač snů koupit? Raději ne.

.

.

.

.

.

.

.

Už při pohém pohledu na tu kavárnu (a do ní) na vás zavanou ty krásné staré časy.

Všechno mělo nějaký řád a půvab a nikdo nespěchal.

Mimochodem na Gröbovce není jen ta kavárna, ale o tam zase někdy až příště.

.