Mezinárodní den cikánů a já byl u toho

Na mých pochůzkách po Praze vidím ledacos, takže i ten jejich mezinárodní den mne včera na Náměstí republiky neminul.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

Po cestě domů jsem nad nimi trochu uvažoval a narodit se cikánem asi nikdo z nás "bílých" nechce. Ale oni za to nemohou. Jednou je to jejich osud a oni se musí s tím životem mezi námi nějak vyrovnat. Díváme se na ně jako celek, bereme je do jednoho pytle a to je pro ty přizpůsobivé, jak říkáme, skoro neštěstí. Vyžerou to za ty nepřizpůsobivé. Osobně jsem se s nimi poprvé potkal za studií na praxi v Košicích a byli to pracovití, příjemní a dobrotiví lidé, kteří se rádi s námi o vše podělili. Dokonce nás jeden pozval na svatbu, slavila celou noc i s jejich muzikou celá ta cikánská vesnice. Kdo viděl film Cikáni jdou do nebe, může si docela představit jaké to bylo. Bylo to samozřejmě divoké. Ale bohužel dnes už jaksi z té jejich přirozenosti v jaké tehdy žili nějak vyšli... jako když divochům vezmou prales.

A proč to tu píši k tomu TT? Asi by taky potřebovali nějaké město, kde by žili zase pohromadě jak byli zvyklí, nebo ještě lépe stát, ale to je opravdu v oblacích. S tou dnešní mentalitou, snad mi dovolíte to slovo, být vychcaný a snažit se ve svůj prospěch všechno využívat a zneužívat (pochopitelně ne všichni) asi by ta jejich města bŕzy dopadla špatně. Ta "civilizace" tu jejich přirozenost prostě narušila, zničila a návrat zpátky je pro ně už nemožný. Aspoň tak se na to já dívám.

.